Voda na planetě Zemi nejspíš pochází ze Slunce, zjistili k velkému úžasu vědci

Voda na planetě Zemi pravděpodobně pochází ze Slunce.

Voda na planetě Zemi pravděpodobně pochází ze Slunce.

Foto: Profimedia.cz

Planetární teorie dlouho předpokládaly, že voda se na povrchu Země objevila až nějakou dobu po jejím vzniku. Měly ji k nám přinést asteroidy nebo komety. Nová studie mezinárodního týmu vědců publikovaná v prestižním magazínu Nature Astronomy tento názor doplňuje. Voda má pocházet z rozžhavené koule, které říkáme Slunce.

Naše planeta byla před čtyřmi až 3,8 miliardami let doslova bombardována vesmírnými tělesy. Vědci tedy předpokládali, že právě ony sem životadárnou tekutinu přinesly. Tato teorie má však jeden problém. Molekuly nalezené v meteoritech či v kometách mají jiné složení než voda na povrchu Země. Pozemská H20 má menší obsah deuteria, těžkého vodíku, než voda z vesmíru. Vědci ve své nové práci naznačují, „že tato nerovnováha je zcela v pořádku, pokud za jeden ze zdrojů označíme Slunce."

Mladá Země

Modrá oběžnice vznikla ve velmi horké mlhovině zhruba před 4,54 miliardami let. Ve svých počátcích byla suchá jako poušť. Pouze za polárními kruhy, kde byla teplota dostatečně nízká, vytvořila vodní pára ledové částice.

Teorie vyplynula z analýzy fragmentů asteroidu Itokawa.Teorie vyplynula z analýzy fragmentů asteroidu Itokawa.Zdroj: Profimedia.cz

Hypotéza předpokládá, že když vodíkové ionty, které každý den Slunce vyvrhne, narazí na částice kosmického prachu, tak se spojí s kyslíkem přítomným v jeho struktuře. Následně vzniknou molekuly H2O.

Nakloněná pyramida

Kosmické záření odkrylo pod deskami tajný prostor v ohnuté pyramidě. Co skrývá?

V počátcích Sluneční soustavy tak „vodíkový vítr" pokryl mikrovrstvou tekutiny všechny neusazené částice prachu vířící ve vesmírné mlhovině. Stejně tak povrch meteoritů, asteroidů a komet. Když tato tělesa narazila do Země, „vylila" se z nich sluneční voda.

Voda ze Slunce

Teorie vyplynula z analýzy fragmentů asteroidu Itokawa, jež obsahují přibližně 20 litrů vody na metr krychlový prachu. Stejný proces tak pravděpodobně stále probíhá i na dalších tělesech vystavených vodíkovému větru.

Kráter na Jamalu

Krátery na Sibiři jsou časovanou bombou. Vědci rozluštili jejich tajemství

Podle vědců tento objev naznačuje, že molekuly vody v sobě mohou obsahovat také nečistoty běžně se nacházející na jiných planetách. Ty mohou být zdrojem života. V budoucnosti by se tekutina dala také těžit. Astronauté by si ji tak nemuseli, při průzkumu vesmíru, nosit s sebou.

Zdroj: Youtube

Zdroj:

www.denik.cz, www.universetoday.com