Přestože se československá lidová armáda během komunismu neúčastnila žádných bojových operací, povinné výcviky si mezi lety 1964 a 1989 vyžádaly 3843 životů. Statistika je však neúplná a chybí informace o okolnostech úmrtí jednotlivých vojáků, protože se takové případy obvykle tutlaly. Záznamy z 50. let zatím nikdo ani nedohledal.
Příčinou smrti vojáků bývaly zejména nehody, způsobené nezkušenými vojíny, jimž nebylo pořádně vysvětleno, jak bezpečně manipulovat se zbraněmi a těžkou technikou, ale docházelo také k sebevraždám. O těch velitelé většinou před "záklaďáky" vůbec nemluvili; pokud někdo záhadně zmizel, nalhali ostatním, že byl převelen k jinému útvaru.
Vojáci byli obvykle vystaveni silnému psychickému tlaku hned od prvního dne. Odvedencům byly ostříhány vlasy a prohledány osobní věci. Služebně starší mazáci přitom zabavili, co se jim líbilo, a zbytek nováčci museli odeslat zpátky domů spolu s civilním šatstvem. Příchozí mladíci se často také dozvěděli, že se budou první rok vojny sprchovat studenou vodou, protože mazáci chodí do sprch jako první a teplou vyčerpají.
Základní vojenské službě se přitom šlo jen těžko vyhnout. Tzv. modrou knížku dostávali jen muži s vážným zdravotním handicapem a udělat ze sebe duševně nezpůsobilého se nevyplácelo - taková diagnoza se pak s dotyčným táhla i v jeho zaměstnání a osobním životě. Jen vysokoškoláci měli jistou úlevu v tom, že narukovali jen na jeden rok, coby intelektuálové se však stávali snadným terčem ponižování a šikany, jelikož intelekt se ve vyzdvihované dělnické třídě moc nenosil.
Na vojnu tedy byli zpravidla odvedeni i jedinci se slabší fyzickou konstitucí, mladíci psychicky labilní nebo trpící alergiemi. Takové nováčky si mazáci ihned vytipovali jako zdroj své drsné zábavy. "Bažanti" museli služebně starším vojínům posluhovat, shánět pro ně cigarety a odevzdávat jim balíky z domova. Vyčerpávající fyzická cvičení a čištění dlaždiček zubním kartáčkem bývala na denním pořádku. Šikanovaným mladíkům byl kolikrát v noci odpírán spánek, až se z toho hroutili. Neuposlechnutí však bylo trestáno bitím.
Někdy si mazáci udělali z bažantů jen šašky pro pobavení. Mladíci jim třeba museli posluhovat v protichemické pláštěnce a plynové masce, běhat s košťaty po dvoře, aby "rozehnali mračna", nebo předvádět "magnetofon", tzn. navíjet toaletní papír na ruličku a zpívat.
Svou frustraci z ponížení si pak bažanti následujcící rok často vybíjeli na nově příchozích. Nyní to byli konečně oni, kdo mohl někomu poroučet. Začarovaný kruh se tak nikdy nezastavil, a šíleným podmínkám povinné vojenské služby učinila přítrž až porevoluční reforma armády.