Tajemný Vojničův rukopis z 15. století: Záhadné šifry a kresby vědce děsí. Proč?

Wilfrid Michael Voynich

Wilfrid Michael Voynich

Foto: Profimedia

Voynichův (vojničův) rukopis je záhadná středověká kniha, která mate řadu let jazykovědce. Knížka čítající 200 stran je psaná neznámým písmem v neznámém jazyce, jenž se ještě nikomu nepodařilo rozluštit. Před dvěma lety však jazykovědec Gerard Cheshire tvrdil, že záhadným šifrám dokázal přijít na kloub.

Dílo je psané neznámým jazykem, který je délkou slov shodný s latinou či angličtinou. To je však jediná souvislost s evropskými jazyky, kterou můžeme v rukopisu najít. Jinak je písmo podobné spíše jazykům semitským.

Voynichuv (vojničův) rukopis - ukázka rukopisu s ilustracemiVoynichuv (vojničův) rukopis - ukázka rukopisu s ilustracemiZdroj: Profimedia

Jedna velká psaná záhada

Autor knihu doplnil také o ilustrace neznámých předmětů a lidí. Nachází se v ní obrázky evropsky vypadajících rostlin, astronomické diagramy a symboly, či dokonce miniatury nahých žen, koupající se v útvarech připomínající lidské orgány. Celkově měla kniha 272 stran, z nichž se dodnes dochovalo jen 240. (Zdroj: cs.wikipedia.org)

Rukopis byl za svou historii zkoumán již řadou vědců. Díky radiokarbonové metody a analýz ilustrací můžeme určit, že pochází už z 15. století.

Voynichuv (vojničův) rukopis - ukázka rukopisuVoynichuv (vojničův) rukopis - ukázka rukopisuZdroj: Profimedia

Historie rukopisu

Prvním vlastníkem rukopisu byl alchymista Georgius Barschius žijící na počátku 17. století v Praze. Ten však nevěděl, jak s knihou pracovat, a tak mu „jen neužitečně zabírala prostor v knihovně“.

Obraz Salvator Mundi od Leonarda da Vinci zdobí stěnu jachty jeho majitele

Byl nalezen záhadný obraz da Vinciho. Kvůli střetu kultur zůstává stále skrytý

Roku 1662 ji dostal do svých rukou rektor Karlovy univerzity, učenec Jan Marcus Marci. Není známo, jestli o knize zjistil nějaké informace, nebo ne. Kniha pak zůstala uložena v knihovně Papežské univerzity Gregoriany.

Následně se o rukopisu dlouhé roky nic nevědělo, až ji v roce 1912 odkoupil americký knihkupce polsko-litevského původu Wilfrid Voynich, podle kterého je pojmenován. Po jeho smrti se Voynichův rukopis dostal přes jeho blízké až na Yaleovu univerzitu v USA, kde je dodnes.

Wilfrid Michael VoynichWilfrid Michael VoynichZdroj: Profimedia

Překlad, nebo lež?

Ač se nepodařilo žádnému vědci dešifrovat knihu celou, před dvěma lety jeden z nich tvrdil, že se mu část knihy přeložit podařilo. Jazykovědec doktor Gerard Cheshire uvedl pro The Guardian, že kniha není napsána šifrou, nýbrž protorománštinou. Tento jazyk není zaznamenán v dokumentech, jelikož byl spíše hovorovou řečí, která se používala ve Středomoří. V knize má být jediný písemný záznam tohoto jazyka na světě.

Podle Cheshire byly autorem textu dominikánské jeptišky, jež jej napsaly na středověkém hradě Castello Aragonese, ležící na ostrově u Ischie. Mělo by jít o „souhrn informací o bylinných přípravcích, léčebných koupelích a astrologických čteních“, které jsou zaměřené na ženské a duševní zdraví, reprodukci a rodičovství. Jazykovědec přitom přeložil jen některé části textu. Za budoucí cíl si dal přeložení všech 240 stran.

Voynichuv (vojničův) rukopis - ukázka rukopisu s ilustracemiVoynichuv (vojničův) rukopis - ukázka rukopisu s ilustracemiZdroj: Profimedia

Protorománština?

Na slavný překlad textu mají však někteří vědci negativní pohled. Jako největší problém se zdá být právě protorománština. Jelikož nikde jinde na světě není zapsaná jeho písemná podoba, tak mají někteří za to, že jde o pouhý idealizovaný model, nikoliv o překlad, který by odpovídal reálnému jazyku existujícímu na určitém místě v určitém čase.

Mohl být bájný Krok keltským druidem?

Velká hádanka ohledně původu a smrti Kroka a jeho dcer: Zemřel rituální vraždou?

„Jeho pokus o překlad něčeho, co je blábolení a amalgámem mnoha jazyků, je spíš doufáním než opravdovým překladem," uvedla pro web Arstechnica americká medievalistka Lisa Fagin Davisová. K ní se přidaly další vědkyně a vědci, kteří namítají, že je jeho argumentace podložená spáše domněnkami, než fakty.

Podle samotného Cheshire však „není třeba nikoho přesvědčovat, protože jeho řešení mohou aplikovat historici i lingvisté při studiu rukopisu". Dle jeho vysvětlení jde údajně překládat „jakékoliv slovo, fázi či větu.“ Tajemství rukopisu tedy ještě není zcela jistě odhaleno. (Zdroj: www.denik.czct24.ceskatelevize.cz )