První zmínky o Voynichově rukopisu pocházejí z doby Rudolfa II., kdy ho vlastnil alchymista Georgius Barschius. Už tento učenec působící v Praze si stěžoval, že mu kniha nepřináší žádný užitek a jen zabírá místo v knihovně. Očividně si v ní tedy moc nepočetl. Nedal ji však z ruky až do své smrti, po které ji zdědil tehdejší rektor Karlovy univerzity. Rukopis poté doputoval přes jezuity až do Itálie, kde ho zakoupil již zmíněný Wilfrid Voynich. Od roku 1969 je svazek součástí sbírek Yaleovy univerzity a láme si na něm zuby jeden odborník za druhým.
Podle radiokarbonové datace byl rukopis vytvořen mezi léty 1404–1438. To je bohužel to jediné, co o záhadném spisu můžeme s určitostí říci. Netušíme ani, zda byl napsán v českých zemích, kde se o dvě stě let později objevil, nebo ho na Rudolfův dvůr dovezl někdo ze zahraničí. Sám císař Rudolf prý autorství rukopisu přisuzoval anglickému filosofovi Rogeru Baconovi, který ale žil už ve 13. století.
Šifra neznámého mistra
Dle obrázků se dá usoudit, že kniha obsahuje několik různých tematických celků. V první části jsou vyobrazeny různé rostlinné druhy, následuje sekce s astronomickými diagramy a náčrtky zvěrokruhu. Další část zachycuje nahé ženy při koupeli a poslední dvě se věnují zřejmě kosmologii a farmakologii.
Voynichův rukopis
Soubor znaků, jimiž je kniha psaná, se však nepodobá žádnému známému písmu a není znám ani důvod, proč autor potřeboval vědecké traktáty své doby zašifrovat tak, aby jejich význam nikdo jiný kromě jeho samého nepochopil. Vyskytla se dokonce teorie, že text sám o sobě žádný smysl nedává a byl "načmárán" jen tak pro oko, aby jeho majitel vypadal před nevzdělanci učeně.
Tomu ale odporuje statistická analýza, která v textu prokázala určité zákonitosti a existenci gramatických pravidel.
Čeština, nebo hebrejština? Vše je možné
Mezi vědci a záhadology, kteří se v minulosti pokoušeli Voynichův rukopis rozluštit, figuruje i Češka Irena Hanzíková, která tvrdí, že jde o "knihu života" napsanou ve staročeštině. Před dvěma lety se nicméně objevila studie jazykovědce Gerarda Cheshira z Bristolské univerzity, podle jehož názoru jde o zašifrovanou protorománštinu.
S pravděpodobnější verzí přišel německý egyptolog Rainer Hannig. "Byly provedeny nesčetné pokusy o rozluštění rukopisu, ale žádný dosud navrhovaný jazyk ke znakům nepasoval. Struktura slov nám zanechává jediné možné vysvětlení: rukopis nebyl napsán v indoevropském jazyce, nýbrž v některém z jazyků semitských," tvrdí odborník.
Hannig svou pozornost zaměřil zejména k arabštině, hebrejštině a aramejštině, tedy semitským jazykům, které byly ve středověké Evropě známé. Jejich písmo ale obykle činilo Evropanům potíže, a tak vznikaly pokusy o fonetický přepis jednotlivých slov v latince, nebo dokonce (jak tomu může být v případě Voynichova rukopisu) o vytvoření jednoduššího systému znaků.
Podle Hanniga má struktura textu nejblíže k hebrejštině, ale bude trvat několik let, než se vědcům podaří rukopis přeložit. "Charakter písma, výslovnost, zvláštnosti středověké slovní zásoby, to všechno způsobí potíže i rodilému mluvčímu," dodal Hannig.
Zdroje: https://www.theartnewspaper.com/, https://en.wikipedia.org/, https://www.openculture.com/
