Žižka otcem vozové hradby
Jan Žižka z Trocnova (?1360-1424) získával zkušenosti v bitvách předtím, než vstoupil do našich dějin jako slavný husitský vojevůdce. Už v roce 1410 se účastnil jedné z největších středověkých bitev – bitvy u Grunvaldu, ač některé zdroje uvádí, že to není prokázáno. Pod jeho palcátem husité jako první použili vozovou hradbu. Ne však u Sudoměřic, kam ji nejspíš kvůli působivé „scéně s rybníkem“ zařadil O. Vávra v dnes již kultovní husitské trilogii (1954-1957). Stalo se tak v bitvě u Nekmíře (1419), kde odrazili vojska Bohuslava ze Švamberka. Stejně jako u Sudoměře byli zastiženi na cestě. Žižka nařídil postavit sedm povozů, které měli, do půlkruhu jako obranný val, ze kterého pak stříleli. Tato taktika se velmi osvědčila a husité hradby používali v dalších bitvách.
Bojové vozy a hradby
Historici a odborníci, kteří se touto tématikou zabývají, mají k dispozici dobové záznamy a kresby. Již před husitskými válkami byly napsány spisy o vojenských taktikách a technikách. Jednou z knih je ojedinělé ilustrované dílo K. Kyesera s názvem Bellifortis z let 1402-1405, kde popsal a zobrazil několik typů bojových vozů. Dokonce s jakýmsi cimbuřím či střílnou. Zmiňuje i něco jako vozové hradby. Jak a zda se využívaly není prokázáno.
Jaké typy vozů husité používali, se s určitostí neví. Žádný se nedochoval. Prameny té doby je většinou zobrazují jako vozy s bednovou korbou a bočnicemi, s velkými koly bez rejdu a kozlíku. Korbu husité postupem doby zpevňovali dřevěnými prkny. Dle dobových, zápisů se ví, že už v květnu 1420 u Melechova použili husité na své vozové hradbě také střelné a palné zbraně, houfnice, tarasnice, lehká děla, kromě tedy svých typických sudlic, okovaných cepů řemdihů, praků a dalších. Je tedy možné, že používali i nějaký typ „dělových vozů“ s trámovými lafetami.
Pokud jde o to, jak husité své vozové hradby stavěli, i k tomu chybí obrazové prameny a záznamy jsou útržkovité. Předpokládá se, že hradby stavěli do kruhu či oválu nebo oblého tvaru. Vozy byly sraženy čely k sobě a kola k sobě svázána řetězy. V úvahu přichází i obdélníková hradba při tažení ve vozovém šiku. Mohla mít i několik řad. „Sražení“ vozů do obdélníkové hradby mohlo být poměrně snadné a rychlé. Žižka byl vynikající taktik a uměl přečíst a využít terén. Vozové hradby dokázal dokonale přizpůsobit dané situaci (video).
Slavné husitské vozové hradby
Bojové vozy se k obraně používaly již před husity, možná i příležitostně jako částečná vozová hradba. Vojenští odborníci vedli debatu o možném použití již na počátku 15. století. Žižka se jako voják jistě o válečnictví zajímal. Není zcela vyloučené, že třeba o použití vozů pro případ obrany něco zaslechl. Ale i kdyby. Obrannou taktiku za pomoci vozové hradby pod jeho velením dovedli husité k naprosté dokonalosti. A jako účinnou obranu ji oceňovala celá Evropa. Ani lehká ani těžká jízda ji nedokázala dobýt. Za vozové hradby se nepřítel nedostal. Žižkovi a jeho bratrům a sestrám patří bezesporu velká zásluha na rozvinutí této bojové obrané taktiky, kterou převzala a používala vojska ještě dalších několik desetiletí. Ta však svými vozovými hradbami ty husitské nepředčila a nedokázala tak efektivně využít. Ty husitské byly jedinečné. V čem spočívala jejich důmyslnost zůstává z velké části utajeno.
Zdroje: husitstvi.cz, sciencemag.cz, www.denik.cz
