V listopadu 1978 se Marie Jandová s manželem museli vystěhovat z domu na Smetanově nábřeží do bytu na nově vznikajícím sídlišti Jižní Město. Marii v té době bylo 64 let, sídlištní paneláky jí splývaly v jedno velké bludiště a orientaci jí snižovala i nepřehledná městská doprava. Když se domů vracela z práce za tmy, nemohla najít ani Jižní Město, natož svůj byt.

Osudného večera odešla z Lucerny, kde pracovala v bufetu, asi půl hodinu před půlnocí. Na Kačerově si popletla východy a omylem nastoupila do autobusu, který ji odvezl do Hodkoviček. Právě tady si jí všimli dva mladí muži: Antonín Vorel a jeho známý Václav Petráň.

Bloudící ženu začali sledovat s úmyslem ji okrást. Petráň ji uhodil do hlavy a vzal jí kabelku a tašky s nákupem. Jakmile Vorel viděl Marii ležet na zemi, probudil se v něm pud sadisty a začal ji škrtit. Když se už nehýbala, rozřezal jí šaty a pokusil se ji znásilnit, ale měl potíže s erekcí, a tak svůj pokus vzdal. Uspokojení pocítil až ve chvíli, kdy ji ubodal. "Při pohledu na krev se mi ulevilo," přiznal Vorel u výslechu upřímně. Podle svých slov vraždil proto, že měl "vztek na ženské". "Kvůli nim mě vyoperovali," vysvětlil.

Zatímco Petráně policisté nikdy nevypátrali, pro Vorla si přišli tři měsíce po nalezení mrtvého těla. Podle prvního verdiktu soudu měl být obžalovaný popraven.

"Poprava? U člověka, jako byl Vorel, bych to nazval spíš porážkou zvířete. Vždyť jednal zcela pudově," uvedl k tomu vyšetřovatel případu Jiří Markovič.

Psychiatři a sexuologové se shodli na tom, že Vorla nelze převychovat a pro společnost bude navždy nebezpečný. Nejvyšší soud ČSSR se nad deviantem přesto slitoval a trest mu snížil na 25 let káznice a následně doživotní pobyt v ústavu.

Případem se inspiroval Jaroslav Dietl při psaní scénáře k sérii Malý pitaval z velkého města. Vraždu bloucící Marie Jandové zvěčnil v dílu Kuchařinka.