Poprava byla odložena a nastupující prezident Václav Havel rozsudek smrti zcela zrušil. Dalším verdiktem bylo doživotí. Zdeněk Vocásek se v ten moment podruhé narodil. Začal věřit v Boha a během dlouhých let strávených za mřížemi se podle svých slov zcela změnil. Od roku 2007 opakovaně žádal o propuštění na svobodu, soud mu ale dosud nevyhověl.
Vocásek kvůli sníženému IQ nebyl schopen dostudovat učiliště, kde se učil podlahářem. Práci si ale našel, chvíli se živil jako asfaltér a řidič sanitky. Citové vazby na rodinu si v sobě nikdy nevypěstoval, zato miloval psy. V Praze se nechal zaměstnat u ostrahy budov dopravního podniku jako psovod.
Ve volném čase obcházel se svou fenou německého ovčáka hospody a popíjel se známými a štamgasty. Jedním z nich byl Quido Frank, známý pod přezdívkou Žabák, který se dříve živil jako vekslák. Žabák v důsledku vážné nemoci oslepl a nadále si musel vystačit s invalidním důchodem. Vocásek se s ním na Nový rok 1987 opil a poprosil ho, zda by nemohl přespat v jeho vinohradském bytě.
Quido svolil, během noci prý ale na svého hosta agresivně zaútočil. Vocásek se bránil tím, že slepci rozbil hlavu půllitrem a ubodal ho šroubovákem. Kolem mrtvoly pak posbíral střepy, aby si o ně jeho fena neporanila packy. V bytě přespal a teprve ráno se vydal domů. (Zdroj: www.idnes.cz, Zpravodajství, 5. dubna 2017)
Zdeněk Vocásek
O pár měsíců později se Zdeněk Vocásek v hospodě seznámil se svou druhou obětí, Ferdinandem Koudelkou. Společně pak v pití pokračovali v dělnické ubytovně Orel ve Vysočanech. Opět došlo k hádce a fyzické potyčce. Vocásek Koudelku ubodal nožem, ukradl mu z ubytovny nějaké věci, sbalil je do kufrů a vyrazil do pražských ulic.
V Poděbradské ulici jeho kufry přilákaly pozornost hlídky Veřejné bezpečnosti. Kvůli návštěvě sovětského lídra Michaila Gorbačova totiž měla policie v tyto dny za úkol prohlížet podezřelá zavazadla, zda se v nich nenachází výbušnina. Vocásek sice žádnou bombu nevlastnil, ale zato měl u sebe zakrvácený nůž. Policisté ho proto odvedli na služebnu a zahájili výslech, během kterého se přiznal k vraždě.
U soudu se hájil, že jednal pod vlivem alkoholu. Psychiatři ho označili za psychopata, který ale netrpí žádnou duševní nemocí, jež by ho zbavila svéprávnosti. Trestu smrti unikl jen díky revoluci.
Ve vězení se z něho stal věřící člověk a abstinent. "Mé chování je slušné a jsem připraven na to, být venku. Vím, že je to pro vás velký risk, ale jde o důvěru. Moc bych vás chtěl o ni požádat," prohlásil v roce 2007, když poprvé žádal o podmínečné propuštění. Do dnešního dne však psychology ani soudce nepřesvědčil, že není pro společnost nebezpečný. (Zdroj: www.novinky.cz, Krimi, září 2018)
