Najít bájnou zkratku spojující Atlantský a Tichý oceán přes Severní ledový oceán byl sen mnoha impérií. Měla být kratší alternativou Magalhãesova průlivu. Námořní doprava byla totiž mnohem efektivnější než karavany cestující po souši. Od 16. do 20. století tak panoval rušný boj o to, kdo nový průjezd objeví a ovládne.
19. května roku 1845 proto z Greenhithe v Kentu vyplula britská expedice vedená sirem Johnem Franklinem čítající dvě lodě a 133 mužů. HMS Erebus a Terror byly vybavené pevnými, železnými opláštěnými trupy, parními stroji, nejmodernějšími vědeckými přístroji, vyhřívanými kajutami, knihovnou s romány Charlese Dickense a zásobou jídla na tři roky. Cesta byla dokonale naplánovaná a posádka připravená na cokoliv, co ji může v zamrzlé Arktidě potkat. Alespoň tak to vypadalo.
Franklinova ztracená výprava
Lodě byly naposledy spatřené u Baffinova zálivu v srpnu 1845. Poté, jako by se po nich země slehla. Během osmnácti let se několik odvážlivců snažilo najít jakoukoliv stopu napovídající, co se mohlo mužům Johna Franklina přihodit. Marně.
Důstojník královského námořnictva. HMS Erebus vpravo a HMS Terror vypluly z Greenhithe v Anglii 19. května 1845.
Až na konci 20. století byl na Ostrově krále Viléma náhodou objevený list podepsaný velitelem Francisem Crozierem. Obsahoval sdělení, že lodě byly rok a půl uvězněné v ledu, kapitán zemřel a s ním i 24 mužů. Zbytek se rozhodl opustit plavidla a pěšky se dostat na stovky kilometrů vzdálenou obchodní základnu na kanadské pevnině. Kosterní pozůstatky pár členů posádky ukázaly, že do cíle nikdo nedorazil. Forenzní výzkum odhalil, že nesly stopy po kanibalismu.
Co se stalo, že tak skvěle naplánovaná a vybavená expedice selhala? Tato otázka nedávala spát mnoha vědcům i milovníkům záhad. Pátrání po osudu výpravy proto neustávalo. V roce 2014 byla pomocí dálkově ovládaného podvodního vozidla konečně nalezena Erebus.
O dva roky později se inuitský lovec a člen arktické složky kanadských ozbrojených sil Sammy Kogvik svěřil výzkumníkům, že kdysi u Terror Bay zahlédl dřevěnou tyč trčící z vody, která však během několika minut zmizela ve vlnách. Tato stopa vedla k nálezu HMS Terror.
Vrak lodi Terror
Průzkum vraku podmořským robotem a potápěči vyrazil odborníkům dech. „Loď je neporušená a vypadá, jako by se na ní zastavil čas,” říká archeolog Ryan Harris. Všechny dveře, až na jedny, vedoucí do kapitánovy kajuty, byly otevřené. Na stěnách jsou uložené talíře s modrým dekorem, v truhlách jsou složené mapy, fotografický stativ a pár teploměrů.
HMS Terror byla nalezena u jižního pobřeží ostrova King William Island.
„Pokrývka sedimentů, spolu se studenou vodou a tmou, vytváří téměř dokonalé anaerobní prostředí, které je ideální pro uchování jemných organických látek, jako jsou textilie nebo papír. Existuje vysoká pravděpodobnost, že najdeme například deníky, jež by mohly být ještě čitelné,” raduje se vědec.
Výzkum zároveň ukázal, že Terror nebyl nijak poškozen. Přesto se zdá, že náhle klesl na dno. „Lodní šroub byl na místě, i přesto, že se v zimě vytahuje z vody, aby ho led nepoškodil. Také žádný ze světlíků nebyl zabedněný. V době tragédie tak asi panovalo jaro nebo léto,” říká Ryan Harris.
Odhalit tajemství expedice ale bude nějakou dobu ještě trvat. Ponor je v této oblasti náročný. „Voda je extrémně studená, takže dole nemůžeme zůstat dlouho. Zároveň, potápěčská sezona je zde krátká, pokud máte štěstí, trvá několik týdnů. Pokud ne, máte jen několik dní,” říká odborník.
Zdroje: www.mirror.co.uk, www.nationalgeographic.com, www.express.co.uk, www.en.wikipedia.org
