Díky paragrafům o "hanobení republiky a jejího představitele" či "snižování vážnosti prezidenta republiky" mělo vedení KSČ moc tvrdě postihnout každého, kdo by si chtěl dělat ze soudruhů legraci. Nejdelší tresty odnětí svobody padaly v 50. letech, zatímco v době normalizace už šlo většinou jen o několik měsíců. K zahájení trestního stíhání stačilo pouhé udání. Politické vtipy se proto musely vyprávět v intimním kruhu dobrých známých a za zavřenými okny, aby vás neslyšeli sousedé. Ani to však někdy nestačilo. V roce 1978 byl zaznamenán případ jisté paní Vlasty z Pardubic, kterou za vyprávění vtipů o Husákovi udal bývalý manžel; zřejmě se mstil za rozvod.
(Zdroj: https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/pribehy/pribehy-tech-kteri-hanobili-ksc-jeji-predstavitele, duben 2019)
Lidová slovesnost se ale zastrašit nedala. Během 40 let totality se mezi lidmi urodilo tolik protirežimních anekdot, že by vydaly na tlustou sbírku. Terčem satiry se staly i samotné represe proti humoru:
- Soudce vyjde ze síně, opře se o zeď a uvolní potlačovaný smích. Kolega se ho ptá, co ho tak rozesmálo. "Právě jsem slyšel ten nejlepší vtip!" řekne soudce. "Tak mi ho taky řekni!" škemrá kolega, ale soudce odpoví: "Nemůžu, právě jsem za něj odsoudil chlapíka na deset let!"
Leonid Brežněv v přátelském potlachu s lídrem NDR Erichem Honeckerem
Notnou munici československým vtipálkům dodala sovětská okupace v roce 1968:
- Víte, že ČSSR je nejneutrálnější stát světa? Nevměšuje se ani do vlastních záležitostí!
- Brežněv zemřel a přijde na místo v oblacích, kde se před ním objeví dvě brány. Na jedné visí cedulka "Nebe", na druhé "Peklo". Brežněv se opatrně rozhlédne a když nevidí ani nohu, rychle se vetře do nebe. Jenže tam ho hned popadnou dva čerti a vlečou ho ke kotli. Brežněv jen nešťastně zvolá: "Ti prokletí českoslovenští kontrarevolucionáři! Už i tady ty cedule vyměnili!"
- Děda jede na svačinu a před budovu s bufetem si postaví bicykl. Příslušník SNB ho upozorní: "Soudruhu, tady to kolo nenechávejte, za chvíli tudy půjde sovětská delegace!" Děda odpoví: "Není se čeho bát, já mám na tom kole zámek."
Mnoho vtipů se přirozeně vyrojilo na viditelný ekonomický nedostatek, kterým východní země trpěly i přesto, že plnily plány na 120 procent.
- Mao ce Tung telegrafuje Brežněvovi: "Hrozí hlad! Pošlete obilí!" Brežněv odpovídá: "Sami máme málo! Utáhněte opasky!" Mao nato: "Pošlete opasky!"
- Sejde se Husák, Gorbačov a Reagan a začnou se bavit o tom, jaké domy se staví v jejich zemích. Husák začne: "V ČSSR se staví tak velké domy, že vám trvá hodinu, než je objedete autem." Gorbačov ho trumfne: "V Sovětském svazu se staví tak velké domy, že vám trvá celý den, než je objedete autem." Reagan se usměje a řekne: "Také jsme kdysi v Americe mívali taková auta..."
SSSR ovšem nedisponoval jen nejlepšími konstruktéry, ale také špičkovými vědci:
- Českoslovenští archeologové objevili dvě kostry, o nichž se domnívali, že mohly patřit Cyrilu a Metodějovi. Odeslali je proto do Moskvy za účelem odborné expertizy. Za nějaký čas přišla z Moskvy krabice, v ní naházené polámané kosti a vzkaz: "Jsou to oni. Přiznali se!"
Pro pamětníky dnes není snadné vysvětlit potomkům, co to vlastně komunismus byl a jak se v něm žilo. Rozhovor Pepíčka s otcem je toho zářným příkladem:
- "Tati, co to byl ten komunismus?" ptá se Pepíček. "To tenkrát v Rusku v Leningradě, vlastně to byl Petrohrad, bojovali takto v říjnu, vlastně to byl listopad, mužíci, které vedl nějaký Lenin, vlastně se jmenoval Uljanov..."
"To byl teda pěkný bordel," usoudí Pepíček. "No vidíš," řekne otec s úlevou, "a to je přesně ten komunismus!"
(Zdroj: historyweb.dennikn.sk, září 2017)
