Zdroj: Valeriy Poltorak / Shutterstock.com
Sopka na Aljašce je před výbuchem, děsí se vědci. Brání jí jen „ledová čepice*
Výbuchy sopky jsou děsivou, ale většinou i nádhernou podívanou, a to nejen ve dne, ale i v noci. Naštěstí většinou v dnešní době dokážeme seismickou aktivitu předvídat. Snaha varovat co nejpřesněji, kdy k explozi dojde, je zásadní. Ale ne vždy je to jednoduché. Největším cílem vědců je informovat lidi a snížit rizika pro leteckou dopravu. Nyní vědci varují, že aljašská sopka má před výbuchem. Zásadní je, že nyní vědí, co by ji mohlo v budoucnu zastavit. O co se jedná?
Výbuch aljašské sopky Westdahl Peak geologové ohlašovali už na rok 2010, ale pravdou je, že se nakonec exploze nekonala. Právě to, jak chybná byla předpověď – ne v řádu dní nebo měsíců, dokonce ani ne let, ukazuje na chyby v našich předpovědních modelech. Ukázalo se, že je třeba vzít v úvahu mnoho faktorů, mezi nimiž je i jeden, který odborníci přehlíželi. Jsou jím ledovce, potažmo jejich tání.
Led je další nezbytný faktor
Jak se ukázalo v případě této aljašské sopky, dalším kritériem, které je potřeba brát v potaz, je ledový příkrov. Sopka Westdahl Peak Shield se nachází na západě Aljašky podél řetězce Aleutských ostrovů. Je již přes 30 let nečinná, naposledy vybuchla v letech 1991 až 1992, kdy se jednalo dokonce o sérii erupcí.
Pravdou je, že její příští aktivita je odhadována na ještě mohutnější. Je jasné, že v hloubce asi 7,2 km pod jejím povrchem bublá aktivní magmatická komora. Jenže proč k výbuchu ještě nedošlo? Ukázalo se, že na vině je její ledový příkrov, který ji pokrývá. V případě sopky Westdahl Peak se jedná o 1, místy až 3 km silnou ledovou čepici.
"Naše numerické experimenty ukazují, že přítomnost ledové čepice prodlužuje průměrný interval opadávání magmatu v systému," říká geoložka Lilian Lucasová.
Ostatní okolnosti svědčící o explozi
Pokud geologové a vědci předpovídají výbuch sopky, musejí brát v úvahu mnoho proměnných. Je potřeba znát hloubku a velikosti magmatické komory sopky, rychlost, jakou magma magmatickou komoru zaplňuje, a pevnosti hornin, které komoru obsahují.
Až počítačové simulace vědců z Illinoiské univerzity ukázaly také další proměnnou, kterou je potřeba reflektovat. Nalezli lineární vztah mezi tloušťkou ledové pokrývky a objemovými změnami potřebnými uvnitř sopky k překonání pevnosti obalové horniny a explozi.
A další důležitou proměnnou je i rychlost produkce magmatu v sopce - magmatický tok.
Nakonec se ukázalo, že právě onen ledový příkrov přidává dokonce neskutečných 7 let k oddálení exploze. Oproti sopkám, které nejsou přikrytí ledem, je výbuch sopky výrazně pozdější.
Obecný závěr
Jak výzkum nakonec ukázal, tento závěr lze zobecnit i pro budoucí pozorování a předpovědi.
"I když je tato časová prodleva v geologickém měřítku zanedbatelná, v lidském časovém měřítku je významná, proto bude potřeba zohlednit ledovcovou pokrývku v budoucích předpovědích," říká geoložka Patricia Gregg.
Ledovcová pokrývka však je zřejmě jen jedním z důvodů odkládané exploze. Neočekávaná stabilita Westdahlu může být i způsobena i dalšími důvody, která mohou být dlouhodobě neaktivní, takže tok systému zpomalují. Stejně tak i tvar a hloubka sopky, které jsou podle geologů dokonce největšími faktory prodlev před erupcí.
Když se však spojí dohromady právě s ledovou čepicí, prodleva se ještě zvětší, takže výbuch sopky bude ještě více oddálen.
V tuto chvíli si vědci lámou hlavy s tím, jak by změna klimatu a tání ledovců mohly v budoucnu ovlivnit ostatní vysokohorské sopky, včetně Westdahlu.
Zdroje:
