O výchově obecně
Je přirozené, že se život dětí v různých obdobích lišil. Odpovídal zvykům dané doby a měnil se s dobou a vývojem společnosti. Většina britských dětí viktoriánského období (1830-1900) žádné „dětství“ téměř neměla. Přinejmenším nepoznala, co by k němu mělo patřit – láska a péče rodičů.
Děti z bohatších rodin měly mít zdánlivě vše potřebné pro šťastný a spokojený život a byly rozmazlované. Byl však smutný, osamělý a všední. Vychovávaly je chůvy, obvykle starší a bezdětné ženy. Sotva tak mohly pocitům dítěte rozumět. Zpravidla byly velmi přísné. Jak předepisoval mrav té doby, děti se směly stýkat s rodiči jen ve vyhrazený čas. Jako příklad lze zmínit vzpomínky „viktoriánského“ W. Churchilla. Jeho vztah s matkou byl velmi chladný, a ač měl výjimečné štěstí na milou chůvu, mohl by spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát ho někdo v dětství obejmul. A nebyl jediný. Mateřská ani otcovská láska k viktoriánské výchově dětí nepatřila.
Dalo by se říct, že chudé viktoriánské děti na tom mohly být lépe. Rodina často žila ve stísněných prostorech a byla si v každém případě bližší. To však nemuselo být zárukou láskyplného prostředí. I chudší matky byly mnohdy odtažité. Možná i proto, že děti musely pracovat už od útlého dětství, aby přispěly do rodinného rozpočtu. Často tak byly spíš než „rodinná radost“ považované za další pracovní sílu. Ty alespoň nějakým způsobem vychovávali rodiče.
Děti musely pracovat už od útlého dětství, často pracovaly jako kominíci
Žádné ovoce a pozor na zelené!
Dnes ohledně výchovy dětí vycházejí publikace, radí články, případné problémy pomáhají řešit odborníci. I v 19. století vycházely příručky, ve kterých britští vědci doporučovali, jak vychovat zdravé a chytré dítě. S výchovou, dá se říct, souvisí i strava. Sir George H. Roe například rodičům radil, aby dětem zcela odepřeli sladkosti, koláče, marmelády. S tím by se do jisté míry dalo souhlasit. Avšak „to sladké“ zahrnovalo ořechy a veškeré ovoce! Dle něho jediná vhodná strava pro zdravý vývoj dítěte byly ovesné vločky, obiloviny, brambory a chleba.
Zůstaneme-li u stravy, nejen Lydia M. Childová ve své příručce vyloženě nedoporučuje ve výživě pro děti „zelené“ potraviny, zvláště, když se jim prořezávaly zuby. Takže žádný salát, okurky či špenát. Pye H. Chavasse zelené a žluté zakazoval a dokonce tvrdil, že i zelený čaj je pro křehkou dětskou psychiku vyloženě nebezpečný a způsobuje nervózu.
Pohled do viktoriánské kuchyně
Kdo si hraje...
Další z příruček doporučovala, aby rodiče dětem nekupovali hračky, že to je jen zbytečné rozmazlování. Například chlapci si je měli tvořit z hlíny, děvčata vystřihovat panenky z papíru či vyrábět z papírmašé. Proti tomu nelze v zásadě nic namítat. Taková činnost rozvíjí fantazii dětí, myšlení a manuální zručnost. Na druhou stranu ale „opravdová“ hračka pomáhá rozvíjet citový život a pouta. Tato rada tak nebyla zcela na místě.
S čím ale dnes sotva můžeme souhlasit je odepírat dětem četbu. Ve viktoriánské době se rodičům důrazně doporučovalo, aby zamezili dětem číst knihy (kromě učebnic). A důvod? Dle vědců měla četba negativně ovlivňovat nezralé myšlení dítěte. Jistý učitel William Jones ve své knize dokonce tvrdil, že je beletrie „kořenem slabomyslnosti“. Obzvláště zhoubné měly být romantické příběhy pro dívky, které si tak mohly vytvořit nesprávnou představu o životě a lidech.
Bohatší děti byly často rozmazlované – viktoriánský dřevěný houpací koník
Tresty a odměna
I ten nejshovívavější rodič občas svou nezbednou ratolest nějak potrestá. Viktoriánští odborníci na výchovu dětí, přinejmenším většina z nich, doporučovala tělesné tresty. Radili výprask nejlépe měkkými koženými pantofly. Upozorňovali však, aby se rodiče vyhnuli obličeji a uším. Orson S. Fowler však tvrdil, že to není výchovné a radil polévání dětí studenou vodou, nebo je do studené lázně ponořit. Avšak také věřil, že i těm největším nezbedníkům stačí pokárání a domluva.
A když děti nechtěly spát, nemohly usnout nebo zlobily? Pak ke zklidnění sáhli rodiče k běžně lékaři předepisovanému opiu. Nebo jim dali velmi oblíbený, zázračný a všemocný „sirup paní Winslowové“, jehož základní složkou byly alkohol a morfium. Ale to už týká jedů, kterými viktoriánské období oplývalo, a je to jiná kapitola.
A pamlsek jako odměna? Kousek suchého chleba.
