Výchova elitních nacistů v Čechách: Jak vypadalo přijímací řízení a školní řád

10. srpen 2020 četba na 4 minuty
Prestižní školy, v nichž se vychovávali mladí nacisté, fungovaly i na území Protektorátu Čechy a Morava.

Prestižní školy, v nichž se vychovávali mladí nacisté, fungovaly i na území Protektorátu Čechy a Morava.

Foto: Wikimedia Commons - Volné dílo

Čtyři prestižní školy, v nichž se vychovávali mladí nacisté, fungovaly i na území Protektorátu Čechy a Morava. Konkrétně na zámcích v Ploskovicích, Roudnici nad Labem, v Kutné Hoře a v Jihlavě.

Mezi lety 1940 - 1944 byly na území Protektorátu Čechy a Morava otevřeny čtyři školy, které měly za úkol vychovat nacistickou elitu a budoucí vladaře Říšské říše. A čeští mládenci do tohoto plánu zapadali. Heinrich Himmler v dopise Reinhardu Heydrichovi napsal: „Jsem absolutně pro to, aby se vhodným chlapcům dobré rasy z čistě českých rodin dala možnost nastoupit do nacionálně-politického výchovného ústavu.“ Začala tak intenzivní převýchova. Mimo jiné i dětí z vypálených Lidic.

Školy byly internátního typu, takže se budovy musely přestavovat. Intenzivní práce začaly už v roce 1938. V Nemecké říši ale přípravy začaly o několik let dříve. S výnosem Bernharda Rusta o zřízení prvních ústavů NPEA (Nationalpolitischen Erziehungsanstalten) je do vedoucí funkce dohlížejícího inspektora dosazen právě Dr. Joachim Haupt, který se snažil, aby se dodržely všechny podmínky: „V těchto ústavech existuje jen jedna myšlenka, jen jediná vědecká výuka: účelová. Jen jedna politická vůle – ta národního socialismu. Chceme, aby zde staří bojovníci vychovávali mladé bojovníky revoluce. Chovanci ústavů musí být obzvláště vhodní svým původem a smýšlením se stát spolubojovníky za dokončení NS revoluce.”

Přípravy pokračují a obměňováni jsou jak pedagogové (až 80 %), tak také stávající žáci. Budovy a jejich okolí v sobě skrývají sportoviště a střelnice. Intenzivní příprava má za cíl především jedno. Vychovat kvalitní nacisty. Což potvrzují slova Adolfa Hitlera, která napsal do knihy Můj boj: "Veškerá vzdělávací a výchovná práce národního státu musí být korunována tím, že rasový cit a rasové cítění instinktivně a racionálně vštípí do srdcí a mozků mládeže. Žádný chlapec a žádná dívka by neměli odcházet ze školy, aniž by si osvojili zásadní poznatek o nutnosti a podstatě čisté krve. Tím vznikne předpoklad pro zachování rasové základny naší národní pospolitosti a tím zajištění hlavní podmínky pro pozdější další kulturní rozvoj.“

Denní režim byl velice přísný. Řízené volno měli žáci pouze v časech mezi 19:45 a 21:45. Budíček jim zvonil v 5:45. Velký důraz byl kladen především na fyzickou zdatnost. Na sportovištích trávili žáci několik hodin denně. Měli však i výuku, na níž se řešili příklady z praxe. Například za jak dlouho dopadne puma z letadla na zem.

I když bylo cílem vychovat co nejvíce mladých nacistů, výběrové řízení bylo velice přísné. Mladí uchazeči museli doložit árijský původ nejen svým vzezřením, ale také pevným charakterem, úplným fyzickým zdravím a duševními vlastnostmi. „V tělocvičně za dlouhým stolem seděli muži v bílých pláštích. Před nimi ležely složky písemností, protokoly a podivné kovové předměty. Bylo tu například podlouhlé měřítko připomínající tykadlo obrovského hmyzu. Vedle ležela černá skříňka se skleněnýma očima, které na nás mrtvě a prázdně zíraly. Každá barva očí měla své číslo. Ti muži tomu říkali ‚tabulka barvy očí‘. Byla zde také dřevěná laťka, na níž visely vlasy – hladké, zvlněné, kudrnaté, hnědé, černé, plavé. Ti muži se přísně dívali kolem jako soudci při hledání pravdy. Hledali cosi, čemu říkali rasová pravda.“ Těmito slovy popisuje přijímací řízení Hans-Georg Bartholomäie, kterého cituje Guido Knopp ve své knize Hitlerova mládež.

Konec těchto škol byl rychlý. I když v posledním roce války je na celém říšském území navštěvovalo přibližně 17 tisíc studentů, většina z nich se v průběhu května 1945 rozprchla po celé říši a Protektorátu. Někteří z nich byli zadrženi, někteří ještě bojovali na straně Německa a část se dostala zpět ke svým rodinám.

Akční letáky