Jak probíhala výchova princů a princezen. Často šlo o otřesné týrání a ponížení

Natálie Borůvková | 15. 6. 2022

Pokud jde o vztahy královských rodičů vůči svým dětem, ve středověku, ale také v novověku existovala celá řada různých druhů společného soužití. Ne vždy si však potomci královských rodičů žili tak, jak bychom s nadšením sobě vlastním mohli očekávat.

Tak jako dnes, i v dávných dobách se královští rodice zajímali o každodenní péči svých dětí. Když budoucí král Eduard I. jako dospívající chlapec onemocněl při návštěvě opatství Beaulieu, jeho matka, královna Eleonora Provensálská, ignorovala omezení opatství týkající se návštěvnic, aby se o syna mohla postarat. Královna Matylda Flanderská, matka Viléma Dobyvatele, zas dala jasně najevo, že její první oddaností je její nejstarší syn Robert, když válčil se svým otcem.

Výchova princů a princezen

Královští rodiče se častěji zajímali o zdraví a vzdělání svých dětí. Jejich každodenní péči svěřovali jiným. Eleonora Akvitánská posílala své mladší děti na výchovu do opatství Fontevraud a do jejich každodenního života se nijak výrazně nezapojovala. Jakmile její děti dospěly, získala jejich jménem značnou politickou moc. Pomohla osvobodit svého syna krále Richarda I. ze zajetí a později poskytla svému nejmladšímu synovi, králi Janovi, důležitou podporu při jeho nástupu na trůn. Nejhůře dopadl tehdy budoucí král Richard III., který strávil dospívání zcela mimo dosah své matky a učil se vojenským a dvorským dovednostem v domácnosti svého budoucího tchána, hraběte z Warwicku.

Týrání a ponižování na denním pořádku

Samozřejmě se vyskytly i případy, kdy mezi královskými rodiči a jejich potomky existovalo něco jako aktivní nepřátelství. To mnohdy končilo smrtí.

Převážně v první polovině osmnáctého století bylo u moci několik obzvláště nefunkčních královských rodin dokonce ve stejném období. V Británii to byl hannoverský rod, který byl proslulý konflikty mezi otci a syny. Ve Francii se jedna z dcer Ludvíka XV., Louisa, stala jeptiškou s výslovným cílem vykoupit duši svého otce a usilovat o odpuštění jeho hříchů, čímž veřejně vyjádřila nesouhlas s jeho zhýralým životním stylem.

Zdroj: Youtube

V Rusku naopak Petr Veliký odsoudil svého syna Alexeje k trestu smrti za zradu a dědic následně zemřel ve vězení. Osmnácté století bylo dobou, kdy se začaly šířit sentimentálnější představy o dětství, takže se zdálo, že problémové královské domácnosti se obzvláště vymykají měnícím se představám, což přispělo k trvalé negativní pověsti, která se váže ke královské výchově.

Výchovné metody, kterým čelily děti královských rodičů, však zašly mnohem dále než pouze k přísným trestům. Dva budoucí králové Velké Británie, Eduard VIII. a Jiří VI., se ocitli v péči doslova sadistické chůvy. Jednoho štípala, aby ho přivedla k ustavičnému pláči a druhého, aby nebyl hrozbou pro nástup svého bratra na královský trůn, se chtěla zbavit tím, že ho zcela vyhladoví.

Život na dvoře Karla IV.: Pohodlí, zábava a luxus. Jedna věc ale týrala i krále
Magazín

Život na dvoře Karla IV.: Pohodlí, zábava a luxus. Jedna věc ale týrala i krále

Nepravidelná strava či lahvička odložená uprostřed krmení, tak způsobili nejen celoživotní trauma, ale i problémy se zažíváním.

Asi nejničivějším příkladem je pak pomerně útrpný život budoucího německého císaře Viléma II.. Když se malý Vilém narodil se zakrnělou paží, rodiče ho nechali v rámci "uzdravení" podrobit takovým "léčebným" procedůrám, které nebyly příliš vzdáleny od praktik středověkému mučení.

Zdroje:

www.stoplusjednicka.cz

www.humiliationstudies.org

owlcation.com

Tagy Eduard I. Anglický Eleonora Akvitánská Eleonora Provensálská Jiří VI. Ludvík XV. Matylda Flanderská Petr I. Veliký Richard III. Velká Británie Vilém I. Dobyvatel