Vyhánění ze Sudet: Poláci obsadili Těšínsko, v Krumlově se válčilo s Němci

2. říjen 2018 četba na 18 minut
Češi donucení vyklidit v říjnu 1938 Sudety

Češi donucení vyklidit v říjnu 1938 Sudety

Foto: ČTK

Přestože 2. říjen 1938 připadl na neděli, v československém pohraničí bylo všechno jiné než klid. Pokračovala okupace prvního pásma, která na základě Mnichovské dohody začala v sobotu ve dvě odpoledne. Poláci začali v neděli obsazovat Těšínsko, v Českém Krumlově se odehrály dokonce těžké boje s Němci za použití tanků.

Poláci ustoupili za Vislu a 30. ledna měl velitel československého kontingentu, legionář Josef Šnejdárek na dosah město Skoczów; k jeho dobytí však už nedošlo v důsledku diplomatického tlaku z Paříže, kde mezitím začala mírová konference. O rozuzlení sedmidenní války a vytyčení hranic se tak postarala mezinárodní arbitráž, která přiřkla Československu jak ostravsko-karvinský uhelný revír s přilehlými polsky mluvícími městy, tak zmíněnou železniční dráhu.

V říjnu 1938 se Poláci pokusili o zvrat tohoto verdiktu, jejich územní zisky na Těšínsku však vydržely jen necelý rok, do Hitlerova napadení Polska. Po druhé světové válce pak ukončila československo-polský spor o Těšínsko s konečnou platností Smlouva mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o konečném vytyčení státních hranic, podepsaná ve Varšavě 13. června 1958.

Nejtěžší boje zasáhly Český Krumlov

Těšínsko ale nebylo jedinou oblastí, která prožila 2. října 1938 těžkou neděli. Nejtěžší boje mezi československými bezpečnostními orgány a jednotkami Sudetendeutsches Freikorps se odehrály v Českém Krumlově, který nebyl 1. října 1938 ještě určen do záborového pásma, a jeho osud tak zůstával nejasný.

Přes město ustupovaly po odstoupení pohraničí jednotky Stráže obrany státu a roznětové hlídky ženistů československé armády. Jejich konvoj přepadli už v noci z 30. září na 1. října u Horní brány henleinovci, jimž se podařilo zajmout tři ženisty z jedné z roznětových hlídek. "Když pak němečtí teroristé zaútočili na budovu okresního úřadu, rozhořel se boj o město v pravém slova smyslu," uvádí web Za krásnější Vimperk.

Ženisté, kteří se na úřadě nalézali, opětovali palbu z oken. U benešovského mostu drželo své pozice třináctičlenné družstvo velitele Kohouta, které mělo v případě války most vyhodit do povětří. I na tyto vojáky začali henleinovci pálit. Družstvo se proto rozhodlo probít se k svému veliteli, tedy do budovy obleženého okresního úřadu. To se jim za stálé palby podařilo, a zesílili tak posádku obléhané budovy. Policejní správce Jungwirt požádal v pět odpoledne telefonicky o vojenskou pomoc, ta ale nepřicházela. 

Teprve před půlnocí dorazil četnický pohotovostní oddíl, který okresní úřad osvobodil. Povstalci po četnících stříleli také ze zámeckých zahrad. Aby neskýtali v ulicích města příliš snadný cíl, rozstříleli četníci během svého postupu všechny pouliční lampy. Posádka budovy spolu s četníky se pak stáhla do zabarikádované budovy státní policie.

Půl hodiny po půlnoci v sobotu 1. října 1938 pak konečně dorazily do města tři pěší čety třetí roty prvního pěšího pluku československé armády a rychlým útokem vyčistily střed města.

"Zástupce okresního hejtmana dr. Šťastný nařídil spálit důležité spisy a opustit město. Na náměstí se utvořila kolona, v jejímž čele šla smíšená četa četníků a policistů, kteří měli pomocí lehkých kulometů prorazit cestu. Za nimi jela civilní auta evakuující české civilisty, kolonu uzavírali vojáci. Kolona byla napadena prudkou palbou z oken a návrší nad městem už při seřazování na náměstí. Četníci s policisty byli při postupu napadáni z vikýřů a oken. Postupovali při stěnách domů proti sobě a odstřelovali uliční lampy," popisuje tuto bitvu autor webu Budějcká drbna Jan Ciglbauer.

Kritický byl přechod přes vltavský most, který byl postřelován ze zámecké zahrady. Most se podařilo přeběhnout několika četníkům, a závodčí Galuška pak umlčoval teroristy dávkami z lehkého kulometu do míst, kde se v noční tmě objevily ohníčky výstřelů. Jakmile zahnal povstalce ze zahrady, pokračovala kolona dál. Naposledy byla napadena u osady Domoradice. "Během ústupu byl zasažen do břicha vojín Jan Boháč (narozen 7. května 1900 v Dvorcích u Tučap, ženatý rolník). Zemřel ještě před dosažením hlavního obranného postavení mezi Přísečnicí a Rájovem. Střepinami granátu byli těžce zraněni štábní strážmistr Jan Klíma a strážmistr František Jaroš," uvádí web Budějcká drbna.

K linii československého lehkého opevnění se probilo i jedno družstvo Stráže obrany státu, dvě další družstva ale Němci nad ránem zajali. Po ústupu československé armády se tak celé město ocitlo v německých rukou. Protože ale nebylo stále zřejmé, zda patří do německého záboru, rozhodl velitel 31. hraniční oblasti, brigádní generál Bedřich Neumann o protiútoku.

V sobotu 1. října večer se v Českých Budějovicích utvořila úderná skupina pod velením kapitána Stejskala, složená z ženistů 23. ženijní roty, dvou pěších čet z 9. roty pěšího pluku 1 a čety tří lehkých tanků poručíka Vladimíra Němečka, spadajících pod 1. tankovou rotu VII. praporu lehkých tanků. Tyto jednotky, podporované navíc obrněným vlakem pěšího pluku 1 měly za úkol odstranit trhaviny z podminovaných mostů a osvobodit zajatce z předchozích bojů, stejně jako vězněné krumlovské Čechy.

Kolona kapitána Stejskala projela 2. října předměstím Českého Krumlova, aby svedla prudké boje s povstalci u Budějovické brány, která byla zabarikádována a také o blízké okolí brány. "Po projetí předměstí vyjely k zabarikádované Budějovické bráně na průzkum dva tanky. Přes barikádu z vozů naplněných kamením nemohly projet. Vrátily se asi 300 metrů a znovu vyrazily proti bráně s ženisty kryjícími se za tanky. Ženistům se podařilo odtlačit jeden z vozů, pak ale byli napadeni palbou povstalců z okének brány a sousedního domu," uvádí Ciglbauer. Tanky začaly pálit proti bráně z kulometů, ženisté z pušek a lehkých kulometů. "Při přestřelce byl těžce zraněn vojín Karel Píša střílející z lehkého kulometu za kamenným zábradlím. Když konečně tanky zahájily na bránu palbu i ze svých kanonů, odpor v útrobách brány ustal. V cestě sice ještě bránil druhý vůz s kamením, ale po druhém najetí tanku se rozpadl," konstatuje Ciglbauer.

Slibně se rozvíjející útok bohužel oslabil rozkaz záložních důstojníků ke stažení nasazené pěchoty. "Situace zrála k rozhodnému útoku do středu města. U Budějovické brány se ale objevilo jen několik pěšáků 9. roty pod velením četaře. Velitel ženistů poručík Havel marně hledal velitele pěšáků – tři záložní důstojníky. Když konečně jednoho z nich našel v průjezdu domu a zatřepal s ním, dal se záložní důstojník do breku. Psychicky selhal," líčí tuto situaci Ciglbauer. 

Kapitán Stejskal, kterému tak v boji zbyly jen tanky podporované ženisty, byl nucen dát povel k ústupu, protože nechráněný tankový postup nemohl riskovat. Svazek granátů nebo zápalné lahve by je mohly ihned vyřadit z boje. Kolona se tak vydala na ústup k linii opevnění. Část úkolu však přesto splnila, protože se k ní seběhli čeští obyvatelé města, které dokázala evakuovat do bezpečí.

Ještě téhož dne byli také propuštěni zajatci a celé město se začalo vylidňovat. Do 8. října, kdy město obsadila německá armáda, však již československá státní suverenita v Českém Krumlově obnovena nebyla.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky