Naše pojetí vývoje lidského druhu je lineární. Máme představu, že jsme se vyvinuli od paleolitických lovců a sběračů kočujících krajinou, přes usednuvší zemědělce až ke složitým společnostem a počátkům moderního národního státu. Postupně jsme se dopracovali až k dnešní sociální hierarchii, o níž jsme přesvědčeni, jak je propracovaná. Podle historika Yuval Noah Harariho, autora bestselleru Sapiens, jsme však nyní spíše uvězněni v námi vyrobených institucionálních klecích, odkud není úniku.
O původu lidí a lidských společností hovoří toto video:
Nové pojetí vývoje
Proti této lineární teorii ale například stojí teorie antropologa Davida Graebera a archeologa Davida Wengrowa, kteří tvrdí, že lidské společnosti v paleolitu nebyly kočovnými lovci a sběrači. Měly mnohé dovednosti a vyvíjely se velmi různorodě.
Například na Sibiři vznikly v době ledové velké kruhové stavby z mamutích kostí. V Turecku již před 9 tisíci lety zase megality. Tyto společnosti přitom podle našich vědomostí postrádaly hierarchii a jsou důkazem prakticky neomezené sociální flexibility lidí.
Pravdu bychom ale měli hledat spíše někde ve středu obou teorií.
Raná skica představující dospělého a mladistvého z pravěku, jak vyrábějí kamenný nástroj.
Jak chápat sociální evoluci
Od 19. století je sociální evoluce člověka rozdělována do tří stadií: divošství, barbarství a civilizace, které odpovídají lovu a sběru, zemědělství a městskému životu. Tyto takzvané "stádiové modely" dnes vědci neberou tak vážně.
K tomu se neustále vyvíjejí nové teorie, které aktualizují naše znalosti o lovcích a sběračích. Ti zřejmě žili skutečně v malých tlupách, ale nemuselo se nutně jednat o příbuzné jedince. Nebyly to ani uzavřené společenské jednotky, ale velmi rozmanité skupiny, které často kočovaly, ale paralelně existovaly i skupiny usedlé.
Navrhovaná mapa raných lidských migrací podle mitochondriální populační genetiky s čísly, která jsou tisíciletí před současností (její přesnost je sporná).
U kočovných skupin, například Kungů v Kalahari nebo Hadzů v Tanzanii, bylo obtížné skladovat potraviny nebo hromadit velké materiální bohatství. I proto zde byly vztahy poměrně rovnostářské. Naopak usedlé skupiny se vyznačovaly větší měrou sociální nerovnosti a zanechaly po sobě monumentální architekturu, různé zboží a stabilní pohřební techniky.
V průběhu času se pak lidské společnosti stávaly rozsáhlejšími a složitějšími. Svou roli v tom hrál i přechod k zemědělství, které způsobilo zásadní nerovnosti.
V hlavní roli sezónnost
Moderní teorie ale dokládají, že složité nerovnostářské společnosti vznikly možná už ve střední době kamenné, tedy před 50 000 až 280 000 lety, například u populací lovců a sběračů žijících v oblastech bohatých na zdroje. Jako příklad lze uvést jižní Francii nebo severozápadní pobřeží Pacifiku ve Spojených státech a Kanadě. Vynikajícím příkladem jsou i civilizace na severozápadním pobřeží Tichého oceánu, kde bylo tolik lososů, že se domorodci mohli živit divokými potravinami a zároveň žít usedlým životem. Už zde se pravděpodobně vyvinuly složité hierarchie závislé na otrocké práci.
Podobný „luxus“ poskytovaly i složité společnosti podél bohatých říčních systémů nebo na pobřeží.
Důležitý byl kromě zemědělství i kolektivní lov, při němž lovci spolupracovali při chytání antilop praturů, ovcí, losů a karibu. Většinou se však jednalo o sezonní fenomén, který měl co dělat s migrací zvířat. Ač spolu jednotlivé tlupy zřejmě spolupracovaly, po většinu roku žily v rozptýlených skupinách.
Jeskyně Manda Guéli v pohoří Ennedi v severovýchodním Čadu.
Vznik moderních lidí datujeme do doby před 300 000 lety, ale nemáme téměř žádné důkazy o usedlém způsobu života nebo institucionalizované nerovnosti starších než 30 000 až 40 000 let. Jak tedy žili lidé po většinu historie našeho druhu? V paleolitu byla velikost lidské populace poměrně nízká a klima neumožňovalo dlouhodobý usedlý život. Lidé proto museli i kočovat. Pravděpodobně zde byla celá řada rozmanitých lidských společností.
Na dokument o novém chápání lidských dějin a kořenů nerovnosti se podívejte zde:
Zdroje:
