Antonio Lopez de Santa Anna (1794 - 1876) se vyšplhal k moci v rozbouřené době, kdy se Mexičané bouřili proti španělské nadvládě. Vojenskou dráhu započal v řadách královské armády, ale brzy přeběhl a postavil se do čela povstalců. V roce 1821 se mu podařilo dobýt Veracruz a o dva roky později dalším vítězstvím dosáhl vyhlášení republiky.

V roce 1829 odrazil poslední pokus Španělů o opětovné ovládnutí území a stal se národním hrdinou. To mu za čtyři roky poté pomohlo k získání prezidentského postu. V Mexiku to ale vřelo dál. Santa Anna měl nepřátele na všech stranách: v sousedních Spojených státech, v Texasu i ve vlastních řadách. Každou chvíli někde vypuklo povstání nebo rovnou válka. Santa Anna byl od roku 1833 zvolen prezidentem celkem jedenáctkrát. A pětkrát byl sesazen a poslán do vyhnanství. (Zdroj: en.wikipedia.org)

Turbulentní situaci v zemi odpovídal i styl jeho vlády. Chvíli se tvářil jako republikán, chvíli jako liberál, jindy zaujal pozici vojenského diktátora. Jeho velkým vzorem byl generál Napoleon Bonaparte. Kopíroval jeho taktiky a vojákům navrhl uniformy ve francouzském stylu.

Byli to paradoxně Francouzi, kteří mu v roce 1838 výstřelem z děla během bitvy o Veracruz těžce poranili nohu. Lékaři ji už nezachránili a přistoupili k amputaci. Santa Anna ji pohřbil na pozemku u své haciendy a nechal si vyrobit dřevěnou protézu.

Když se pak za pár let opět stal prezidentem, rozhodl se své biologické noze prokázat nebývalou poctu. Nechal ji exhumovat a vystrojil jí státní pohřeb se všemi formálními náležitostmi. Ozdobný kočár nohu provezl centrem Mexico City až k pomníku na hřbitově, kde byla za doprovodu salvy z děla důstojně pohřbena.

Dlouho ale pod zemí nepobyla. V roce 1844 se veřejné mínění obrátilo proti prezidentovi a výtržníci nohu vykopali jako symbol nenáviděného diktátora. Dav ji potom táhl na provaze městem a křičel: "Smrt mrzákovi!" (Zdroj: www.history.com)

Zvláštní osud potkal i generálovu nohu dřevěnou. Santa Anna ji ztratil v boji, když roku 1847 prchal před Američany z bitvy o Cerro Gordo. Vojáci 4. divize z Illinois protézu našli a dovezli ji domů jako trofej. Protéza se dodnes nachází ve vojenském muzeu ve Springfieldu a veškeré žádosti Mexičanů o její vydání dosud vyzněly naprázdno.