Prameny z 10. století jsou velmi skoupé, obvykle sestávají z kronik sepsaných s odstupem mnoha let či staletí nebo z ústně předávaných legend a příběhů. Ani jedno není zárukou stoprocentní spolehlivosti. Přesto se všechny prameny shodují, že Václava zavraždil nebo nechal zavraždit Boleslav. Uvádějí i konkrétní den, 28. září, ale o roku se už nezmiňují. Historikové nejprve dovozovali, že se tak stalo roku 929, nyní je favoritem rok 935.

Z legend už ale jednoznačně nevyplývá, zda šlo o chladnokrevně naplánovanou vraždu. Mohlo jít také o akt momentálního hnutí mysli. Bratři se dlouhodobě nesnášeli, měli rozdílné povahy i názory na vedení země. Když se osudného rána potkali u kostela ve Staré Boleslavi, mohla Boleslava vyprovokovat bratrova povýšená reakce na pozdrav. Boleslav vytáhl meč a vrhl se na bratra.

Ten jej však odzbrojil a povalil na zem. Kdo ví, možná tenkrát chybělo jen málo k tomu, aby Boleslava proklál mečem a sám se stal známým padouchem českých dějin. Jenže v ten moment na scénu vkročili Boleslavovi věrní, kteří viděli, jak nad ním stojí Václav s napřaženým mečem, a chtěli pána zachránit. Václava zahnali do kostela, kde ho ubili. Následovalo vyvraždění Václavovy družiny, což bylo tenkrát zcela obvyklým aktem. Přesto se Boleslavovi začalo přezdívat Ukrutný.

Tajemná Biagota

Vinu na bratrově smrti ze sebe Boleslav nikdy nesmyje, ale vkrádá se kacířská otázka, zda nebylo pro českou kotlinu dobře, že se dostal k moci. Boleslav je totiž soudobými historiky hodnocen jako silný, energický a na svou dobu velmi úspěšný panovník. Za jeho vlády se česká země povznesla politicky i ekonomicky a Boleslav je často označován za skutečného zakladatele české státnosti.

Po Václavově smrti odmítl odvádět tribut do svaté říše římské jako znak podřízenosti. Nezalekl se hrozeb krále Oty I. a pustil se s ním do války, která trvala až do roku 950 a skončila dohodou obou panovníků. Boleslav podle všeho Otovi nemusel složil lenní přísahu, takže mu formálně nepodléhal a byl suverénním vládcem.

Měl i jinou koncepci spravování vlastního území. Když Václav porazil některého z odbojných velmožů, jeho území dále neobsazoval a spokojil se jen se slibem věrnosti a formální závislosti. Naopak Boleslav systematicky utužoval vliv Přemyslovců na celém území. Začal vybírat pravidelné daně, vybudoval soustavu hradů se stálými vojenskými posádkami, které podléhaly jeho velení.

Nechal razit pražské denáry, první české drobné mince. Na jedné straně měly Boleslavovo jméno na druhé byl vyražen nápis, který historikové vysvětlují jako „Biagota manželka“. Jde o jediný důkaz existence Boleslavovy manželky. Dodnes o ní nevíme nic bližšího. Podle jména mohlo jít o ženu ze Saska nebo Bulharska. Nevíme ani to, zda byla matkou všech čtyř Boleslavových dětí, nebo jen některých.

Čí je to tělo?

Boleslav kladl velký důraz také na duchovní oblast. Dobře věděl, že jde o jeden z pilířů vznikajícího územního celku.

Patřil mezi zastánce křesťanství a podporoval vznik svatováclavského kultu. Podle historiků měl velkou zásluhu na tom, že na našem území vznikl první klášter a v roce 973 také pražské biskupství.

To už byl ale Boleslav po smrti. Kdy přesně zemřel není jasné. Kosmas ve své kronice tradičně uvádí přesné datum, 15. července, ale na rok zapomněl. Mohlo jít o rok 967 nebo 972. Dodnes není přesně známo ani místo, kam Boleslavův syn a nástupce Boleslav II. nechal otcovo tělo uložit. Při dostavbě svatovítské katedrály se sice našel hrob datovaný do 10. století, v němž ležely ostatky významného muže, ale zda jde o Boleslava I. zatím nikdo nepotvrdil.