Slavné kurtizány dob minulých, které významným způsobem ovlivnily chod dějin

14. červenec 2019 četba na 5 minut

Foto: Pinterest

Na kněžky lásky se společnost po dlouhá staletí dívala s opovržením. Našly se však i takové, které nejstarší řemeslo provozovaly s takovou noblesou, že se ve své době staly obdivovanými celebritami. Jejich konec už ale tak slavný nebýval.

Nell Gwyn (přibližně 1650 - 1687): Získala srdce samotného krále

Jako malá dívka se Nell Gwyn dostala k londýnskému divadlu, kde pomáhala maminčině známé prodávat publiku ovoce a sladkosti. Jak tak chodila s košíčkem mezi váženými hosty, pánové po ní posílali mince a milostné dopisy herečkám do zákulisí. Již v brzkém věku díky tomu poznala, jak to na divadle chodí a čím si půvabem oplývající herečky přivydělávají na živobytí. Pak přišel den, kdy se stala jednou z nich.

V roce 1668 v ní našel zalíbení sám král Charles II. O jejich první večeři se traduje historka, že jak král, tak jeho bratr toho večera neměli u sebe peníze na zaplacení, a tak útratu zaplatila Nell. Trapnou situaci zlehčila slovy: "Tohle je ta nejchudší společnost, ve které jsem kdy trávila večer!"

Ačkoli se nepřepokládalo, že by její vztah s králem vydržel déle než pár měsíců, nakonec se vídali až do Charlesovy smrti. Pohromadě je možná držel i společný smysl pro humor. Nell prý krále přezdívala "můj Charles III.", protože ji před ním vydržovali už dva muži stejného křestního jména.

Král na smrtelné posteli vyjádřil přání, aby bylo po jeho smrti o Nell i jejich společného syna dobře postaráno. Nell ho však přežila jen o necelé tři roky. Podle historiků nejspíš trpěla syfilidou a její konec urychlily dvě mozkové příhody.

Sally Salisbury (přibližně 1692 – 1724): Muži za ní chodili i do vězení

Narodila se do rodiny zedníka a měla se vyučit švadlenou. V devíti letech však Sally ztratila kus velmi cenné krajky, a tak ze školy utekla na ulici. Živila se prodejem drobných předmětů, brzy se ale jejími zákazníky stávali vesměs chlapci a učni, kterým za půl koruny prodávala kromě cetek i hodinu svého času. První zázemí našla u plukovníka Francise Charterise, jenž z ní učinil svou stálou milenku. Když ji opustil, bylo jí asi 14 let. Sally si tehdy našla místo v jednom z nejdražších a nejluxusnějších nevěstinců v Londýně a začala přijímat vážené klienty z řad aristokracie.

Mezi její milence patřil například státní tajemník Viscount Bolingbroke, vévoda z Richmondu, básník Matthew Prior a možná také budoucí král George II. Všichni byli ochotni za čas s krásnou a vtipnou Sally zaplatit ty největší sumy.

Atraktivní kurtizánu brzy znalo celé město. Přestože si na živobytí vydělávala nejstarším řemeslem, těšila se velké úctě a vážnosti. Potom ale šlápla vedle. Jednoho milence v prudké hádce bodla jídelním nožem do hrudi a byla postavena před soud. Mladý muž útok přežil a protože ji pořád velmi miloval, přimlouval se za její propuštění. Sally byla přesto odsouzena k jednomu roku vězení.

Její ctitelé ji neopustili. Po celou dobu věznění ji navštěvovali, nosili jí dárky a všemožně se snažili, aby v žaláři nestrádala. Sally přesto tři měsíce před propuštěním na svobodu zemřela. Stihl ji zánět mozku, způsobený pravděpodobně syfilidou.

Cora Pearl (asi 1835 – 1886): Co stránka, to tisíc franků

Původně se jmenovala Emma Crouch a pocházela z anglického Plymouthu. Její otec byl velmi zadlužený a před věřiteli uprchl do Ameriky, ale manželku se šesti dcerami s sebou nevzal. Maminka si našla pána, který jí pomohl situaci finančně zvládat, nicméně dívek bylo doma prostě moc, a tak Emma putovala do klášterní dívčí školy v Boulogne.

Po návratu do Anglie se už doma neukázala a zamířila k babičce do Londýna. Zde ji jednoho dne na ulici oslovil postarší muž a pozval ji k sobě na skleničku. Zahrnul ji dobrým jídlem, sladkostmi a alkoholem a hned poté ji zneužil. Když se probrala z mrákot, zjistila, že jí dotyčný nechal pětilibrovou bankovku. Tolik peněz snad ještě nikdy předtím neviděla. K babičce se už nevrátila.

Navázala známost s majitelem vyhlášeného nevěstince a stala se jeho milenkou. Když ji vzal na výlet do Paříže, požádala ho, aby ji tam nechal a vrátil se do Londýna sám. Paříž pro ni byla oslnivým snem. Změnila si jméno na Cora Pearl a začala dobývat město lásky.

Chvilku to trvalo, než se vypracovala ze špinavých pařížských uliček do ložnic vyšších vrstev. Její vrchol ale přišel. V roce 1860 už byla Cora jednou z nejvyhlášenějších francouzských kurtizán a stýkala se s muži z nejvyšších kruhů. Topila se v penězích a drahých špercích, koupila si tři domy a pravidelně posílala peníze i oběma svým rodičům. Poutala pozornost výstředním oblečením a přehnaným make-upem. Když byla v rozmarné náladě, klidně si za večer řekla o deset tisíc franků.

Pak ale přišel zlom, když se do ní zamiloval o deset let mladší Alexandre Duval. Corou byl přímo posedlý a za její společnost neváhal rozhazovat celé jmění. Jednou jí prý daroval stostránkovou knihu, jejíž stránky proložil směnkami na tisíc franků. Cora ho nakonec přesto odmítla a Duval se z toho zhroutil. Pyšnou milenku chtěl zabít, ale pistole nešťastnou náhodou vystřelila předčasně a zranila jeho. Incident přerostl ve veřejný skandál, po kterém Cora ztratila svou reputaci a klienti se od ní odvrátili. Postupně musela rozprodat vše, co měla, a dožila v chudobě.