Počátek výroby legendární vzducholodě se datuje do roku 1935. Společnost Luftschiffbau Zeppelin na její sestrojení dala 500 000 liber a jako poctu bývalému říšskému prezidentovi Paulu von Hindenburgovi nesla právě jeho jméno.

Dopravní prostředek s délkou 245 m a průměrem 41 m v sobě dokázal převézt až 133 cestujících včetně posádky. Poháněly ho 4 výkonné dieselové motory společnosti Mercedes-Benz, které mu dodávaly maximální rychlost 135 km/h.

V původním plánu bylo naplnění vzducholodě heliem, ale vojenské embargo Spojených států přinutilo Němce, aby ho vyměnili za vysoce hořlavý vodík. Němci s tím neměli žádný problém – do lodě se díky většímu vztlaku vodíku vešly další kabiny pro pasažéry.

Interiér vzducholodě byl nad všechna očekávání: uvnitř se skrývaly luxusní kabiny pro pasažéry, sprcha se studenou i teplou vodou, výborná kuchyně, v klubovně se nacházel pianista. Loď měla také vlastní kuřárnu.

34 sekund

Vzducholoď poprvé vzlétla v březnu 1936. Do května 1937 absolvovala celkem 10 bezproblémových přeletů Atlantikem. Dne 3. května se vzducholoď odpravila opět do Spojených států s plánovaným přistáním v Lakehurstu v New Jersey o tři dny později.

Protože nad konečnou zastávkou panovala bouře, musel Hindenburg několik hodin kroužit nad New Yorkem, než pokračoval v cestě. Kvůli půldennímu zpoždění se vzducholoď v Lakehurstu objevila až po 19. hodině. Tam na létající kolos čekal tisícový dav nadšených pozorovatelů a desítky reportérů.

Přistání mělo proběhnout podle plánu – spustit lana a loď ukotvit. Jenže po spuštění prvních lan se stalo něco nečekaného: zadní část vzducholodi vzplála. Hindenburg se nacházel v 60metrové výšce, pro posádku a pasažéry to znamenalo vyskočit ven dřív, než se oheň dostane k nim. Na záchranu života měli pouhých 34 sekund, po kterých se loď přeměnila v ohořelé trosky.

Jiskra

Z celkového počtu 97 cestujících včetně posádky tragédii nepřežilo 36 lidí. Celou zkázu Hindenburgu zachytila kamera a po celou dobu se do éteru vysílal komentář rozhlasového zpravodaje Herberta Morrisona.

Vyšetřování tragédie začalo okamžitě. Jako první se jevila možnost sabotáže; Hindenburg byl pýchou nacistického Německa a velmi snadným cílem, zničení by Hitlera degradovalo. Nejpravděpodobnější, avšak nikdy nepotvrzenou možností vznícení vzducholodě byla jiskra, která vznikla z nashromážděné statické elektřiny třením vzducholodě o vzduch. O vznik jiskry se měla zapříčinit lana, která při kontaktu se zemí uzemnila hliníkovou kostru a mezi potahem lodi a kostrou vznikl výboj. Hořlavý vodík se postaral o rychlou destrukci.

Společnost Zeppelin upadla v nemilost. Ještě před zkázou Hindenburgu existovaly případy nehod vzducholodí, avšak vinou počasí. Žádná se ani zdaleka nepřiblížila takové vážnosti. Lidé se těchto dopravních prostředků začali bát, představy o moderním cestováním vzducholodí tak nadobro skončily začátkem druhé světové války.