Vůně třešňových květů je za normálních okolností příjemná a neškodná. Výzkumníci ji však pozorovaným myším spojili s traumatickým zážitkem - kdykoli se hlodavci ke květům přiblížili, dostali mírný elektrický šok. To je přirozeně naučilo mít z třešňové vůně hrůzu a květům se vyhýbat obloukem. Šlo o učebnicový příklad získané zkušenosti.

Co bylo nicméně více než překvapivé, vůně třešňových květů děsila i další generace pokusných myší, ačkoli potomci žádné elektrické šoky nedostávali a špatnou zkušenost osobně neprožili. A protože myši na rozdíl od lidí neumějí mluvit, nemohly svá mláďata před třešňovou vůní ani nijak varovat.

Vzpomínky vryté do genomu

Ze studie vyplývá, že traumatické prožitky živočichů se mohou zapsat do DNA ve spermatu a vajíčkách. Vzorec se tím přenese i na potomky, u kterých provede odpovídající změny v mozku a nervovém systému. Mláďata se tak už narodí s averzí vůči podnětům, které jejich předkům způsobily trauma.

"Výsledky výzkumu mají ohromný význam pro studium fobií, úzkostí a stresových poruch," uvedl profesor Marcus Pembrey z Londýnské univerzity. "Navíc jde o přesvědčivý důkaz, že se z generace na generaci může dědit určitá forma vzpomínek."

Blíže o experimentu pojednává anglické video:

Zdroj: Youtube

Stíny rodinných tragédií

Takzvaný transgenerační přenos přitom není v psychologii novým pojmem. Už Sigmund Freud vysvětloval iracionální tísně klientů prožitky a zkušenostmi archaických předků, přičemž zacházel až k "prvotním tlupám", tedy ke kořenům lidské společnosti. Myšlenku dále rozvinul Carl Gustav Jung, který rovnou hovořil o kolektivním nevědomí, kam se ukládá veškerý psychický vývoj našich předků.

Současní psychologové hledají zdroje traumatických poruch spíše v bližší minulosti konkrétních rodin; například německý terapeut Bert Hellinger pracoval s pojmem "svědomí rodiny", týkající se zamlčovaných tragických událostí, které se zapisují do nevědomí dalších generací a mohou stát za rozvojem vážných nemocí, depresí či sebevražd. Předmětem širokého výzkumu jsou pak i traumata přenášená na potomky osob, jež přežily holocaust. Podle vědců se tyto negativní pocity dají odbourat tím, že si pacient uvědomí jejich příčinu a naučí se s nimi vědomě pracovat. Za několik generací trauma z rodinného genomu postupně opět vymizí.

Zdroje: https://www.bbc.com/, https://www.weforum.org/, https://cs.wikipedia.org/