Vzpoura na lodi Bounty nebyla jako ve filmu: Jednalo se o střet dvou psychopatů

Vzbouřenci vysazují kapitána lodi a část posádky do člunu, ilustrace z roku 1790

Vzbouřenci vysazují kapitána lodi a část posádky do člunu, ilustrace z roku 1790

Foto: Robert Dodd / Creative Commons, volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Vzpoura na lodi Bounty byla tak výjimečná, že se zapsala do dějin. Dočkala se spousty literárních, filmových i divadelních zpracování. To, že se posádka lodi vzbouří, když chce změnu kapitána, není nic výjimečného. Čím ale byla vzpoura na Bounty jiná? Šlo o mocenský boj dvou mužů, kteří určitě nebyli z dnešního pohledu psychicky v pořádku. A šlo o ženy a lepší život.

Psalo se 14. června 1789 a na tento den byla ohlášena vzpoura na Bounty. V 18. století se to stávalo poměrně často, že v Královském námořnictvu (Royal Navy) se námořníci vzbouřili proti autoritě. Bylo to vlastně něco podobného, jako jsou dnešní stávky nebo odbory.

Ke vzpourám ale většinou docházelo v přístavu, a výsledek byl jednoznačný. Vzpoura na Bounty ale proběhla docela jinak.

 Replika lodi BountyReplika lodi BountyZdroj: Autor: Paul McKinnon / Shutterstock

Důvod: ženy!

I plavby a námořní výpravy však měly většinou svá pravidla a sehraná posádka, která spolu dobře vycházela, byla jednoznačnou cestou k úspěšnému splnění mise. Ačkoli bylo nepsaným pravidlem, že vzpoura bude potrestána smrtí vůdce, často se našlo smírné řešení a krev nebyla prolita vůbec.

Jenže Bounty se lišila ve všem. Námořníkům nešlo o peníze. Nešlo jim ani o návrt do přístavu nebo o změnu kapitána. Šlo jim prostě a jednoznačně o ŽENY. Loď totiž kotvila poměrně dlouhou dobu na Tahiti. A posádka zcela propadla kouzlu místních žen a poklidného ostrovního života, kde sex byl na denním pořádku a alkohol tekl proudem. Někteří ale dokonce chtěli na místě založit rodinu a zůstat.

Zdroj: Youtube

Tvrdý, spravedlivý, ale posedlý kapitán

Bounty byla na experimentální misi, která začala v roce 1784. Jejím cílem byl ostrov Tahiti, jde měla posádka získat rostliny chlebovníku a přepravit je do Karibiku, kde se měly stát levným zdrojem potravy pro otroky.

Loď opustila Anglii až v roce 1787 a v posádce bylo 46 mužů, jimž velel poručík William Bligh. Byl to tvrdohlavý, svérázný a statečný muž, který si vzal do hlavy obeplout Mys Horn, což se mu ale několikrát nepovedlo. Posádka byla vyděšená k smrti a byla donucela zvolit delší trasu.

Na lodi nebylo mezi posádkou vše v pořádku, takže stále nespokojený a nezdarem vykolejený kapitán vyměnil svého důstojníka Johna Fryera a na jeho místo dosadil mladého Fletchera Christiana. V tomto složení posádka konečně doplula po deseti měsících koncem října 1788 na Tahiti.

Co dělali lidé na palubě? Jaké byly jejich pocity? Vše spláchl oceán.Kolorovaná kresba potápějícího se Titanicu.

Titanic a cestování v čase: Nová teorie o Jackovi, která mění úplně všechno

Bezstarostnost a pohostinnost Tahiti

A tady nalezli ztracený ráj a zdrželi se v něm pět měsíců, během nichž pracovali na misi, ale měli i dost času družit se s místním obyvatelstvem, hlavně s přitažlivými ženami oblých tvarů.

Kapitán si byl vědom toho, že cesta trvala mnohem déle a byla náročná, proto nechal své námořníky užívat si z plna hrdla. Mladý důstojník Christian se zamiloval natolik, že se s jednou z místních žen oženil.

Datum plánovaného opuštění Tahiti se ale blížilo, takže bylo třeba opětovně nastolit vojenský řád. Posádka se ale odmítla přizpůsobit a několik námořníků dokonce loď opustilo. To bylo klasifikováno jako dezerce a s rebely by tedy mělo být naloženo podle námořního práva. Kapitán se ale rozmyslela a rozhodl se muže jen pro varování zbičovat. Bounty tak počátkem dubna 1789 opustila břehy Tahiti.

Vzpoura 

Vzpoura na lodi vypukla 28. dubna. Tehdy byla Bounty celých 1 300 námořních mil od Tahiti. Jejím vůdcem byl mladý Fletcher Christian, který s několika stoupenci donutili kapitána v pyžamu na palubu a hledali podporu ostatních námořníků. Těch se nakonec našlo celkem 18. Zbytek věrných kapitánovi byl spolu s ním posazen na malý člun a posádka byla ponechána jejich osudu.

Ač se zdálo, že na nedalekém ostrově naleznou azyl, domorodci je napadli a posádka se musela opět na člunu vydat na moře. Bligh i zde jako kapitán exceloval a posádka zdolala na moři 6 700 kilometrů, aby nakonec přistála u ostrova Timor. Zde se William Bligh rozhodl pro novou vzpouru.

Zdroj: Youtube

Nový život 

Vzbouřenci vedeni Fletcherem Christianem se plavili na ostrov Tubuai, kde se chtěli usadit, nakonec se ale museli vrátit na Tahiti. Protože se ale báli trestu, někteří sbalili i své ženy a odjeli dokonce i odtud. Skončili na ostrově Pitcairn. Loď zapálili, aby se nikomu nepodařilo je objevit.

Poručík Bligh se ale vrátil do Anglie a rozhodl se pro odvetu. Následovalo jej 14 mužů. Jeden z mužů, odhodlaný Edwards ale další tři měsíce hledal Fletchera. Marně. Osud dvou pomstou a egem hnaných a naprosto šílených mužů byl skutečným důvodem těchto letitých vzpour a námořních výprav.

Zatímco poručík Bligh pokračoval v námořní kariéře a dosáhl hodnosti viceadmirála, hrstka mužů kolem Christiana se na Pitcairnu pobila s domorodci. Přežil jen jediný muž, devět žen a hlouček dětí. 

Souboj cti mezi Fletcherem Christianem a poručíkem Williamem Blighem se ale zapsal nesmazatelně do historie nejen námořní.

 

Zdroje:

www.ceskatelevize.cz, zoommagazin.iprima.czcs.wikipedia.org

Akční letáky