Harém je v arabské tradici část domu, kam byl zapovězen přístup všem mužům kromě pána domu. Nejfantastičtější harémy bývaly v Osmanské říši. Čítaly i dva tisíce obyvatelek od manželek sultána, přes jeho matku až po jeho sestry, další příbuzné a jejich služebnice. Do dvanáctého věku zde bydleli i sultánovi synové. Součástí tohoto prostoru byli také bílí a černí eunuchové, tedy vykastrovaní muži. Sultán si totiž nedělal iluze. Ženy měly patřit jen jemu. Černým otrokům (Sandali) byly zcela odstraněny penis i varlata a mohli tak sdílet prostor se ženami. Bílí otroci měli odstraněná jen varlata, a jelikož se předpokládalo, že je "mužská síla" zcela neopustila, kontaktu s dívkami se museli vyhýbat. Černí eunuchové měli navíc šéfa, jemuž se říkalo Kizlar Agasim, který kontroloval jejich práci. (Zdroj: en.wikipedia.org)
Harém byl jakousi internátní školou pro dívky, díky které se mohly vyšplhat po společenském žebříčku z otrokyně na sultánovu manželku
Život v harému plynul poklidně. Zlatá klec sice poskytovala luxusní prostředí, aktivity byly ale spíše sedavého rázu. Ženy si mohly číst, modlily se, vyšívaly nebo si povídaly. Také bylo vítané vzdělávání v oblasti čtení a psaní, matematiky a náboženství. Harém byl tedy jakousi internátní školou pro dívky, díky níž se mohly vyšplhat po společenském žebříčku z otrokyně na sultánovu manželku. Oblíbenou aktivitou byl i pobyt v lázních. Ženy relaxovaly v bazénech, podstupovaly masáže, parní lázeň a nechaly se zdobit hennou.
Mohli bychom předpokládat, že ženy v harému čekaly, až přijde na sultána nálada a jednu z nich si vyvolí na společnou noc. Nebylo to ale tak. Každá z žen měla své místo a do sultánovy přízně se nemusela nikdy vetřít. Nejvýše postavenou ženou byla Valide Sultana - matka sultána. Měla svůj vlastní prostor k žití a měla moc nad obyvatelkami harému i nad svým synem. Vybírala mu totiž konkubíny. Pod ní byly ženy, které porodily sultánovi děti. Těmto ženám se říkalo kadiny a měly vlastní domácnosti se svými otroky.
Nejvyšší kadinou byla matka nejstaršího syna, což z ní ale ještě nutně neudělalo sultánovu favoritku. Žárlivost mezi kadinami a konkubínami vedla k intrikám, pokusům o otravu a přímým atentátům. Není divu, že nezbytnou součástí harému byl i ochutnávač jídla.
Drtivá většina žen v harému se nazývala odalisky. V závislosti na jejich kráse a dovednostech se dělily na konkubíny, bavičky-břišní tanečnice nebo služebnice. Některé odalisky dal sultán za manželky územním správcům. Byla to známka laskavosti a cti směrem k otrokyni.
Malba Edouarda Frederica Wilhelma Richtera - Tanec v harému
Jelikož život v harému byl stereotypní, ženy si dokázaly vymyslet své vlastní pozdvižení, i když je to mohlo stát život. I kastrovaní eunuchové si totiž někdy vytvořili vztah s harémovými ženami. Na trhu bylo mnoho sexuálních pomůcek a lásce proto nic nebránilo. Dokonce se v harémech vytvářely lesbické vztahy, které zmiňuje i Kamasútra: „Jelikož ženy v harému nesmějí přijmout jiného muže a všechny dohromady mají pouze jediného manžela, bývají obvykle tělesně neuspokojené, a tudíž poskytují si rozkoš navzájem." Dále se dozvídáme, že tyto ženy bývají vášnivé a „ústy provádějí jedna druhé ony věci.“ (Zdroj: theses.cz)
Prameny se však nezmiňují, zda byly ženy za vzájemnou přízeň někdy potrestány. Pokud se však přišlo na vztah mezi eunuchem a ženou z harému, hlavní Kizlar Agasim ji popravil. Stejně tak pokud se některá žena sultánovi zprotivila; nechal ji svázat do pytle a hodit do oceánu. (Zdroj: allaboutromance.com)
