Proces vzniku jeskyní a sedimentárních hornin na Novém Zélandě je neuvěřitelný. Základem mnoha jeskyní jsou zkamenělé zbytky mořského života. Tektonické desky, které se pod Novým Zélandem posunuly, vynesly sedimentární horniny zespodu nahoru, a jak byla obnažená země vystavena různým povětrnostním vlivům, nakonec se v sedimentárním podloží vytvořily trhliny, které vedly ke vzniku jeskynních systémů. Jedním z nich je i Waitomo.

Objev, který prozářil životy

Když se v roce 1887 anglický průzkumník Fred Mace a maorský náčelník Tane Tinorau rozhodli prozkoumat jeskyně Waitomo, nečekali, co najdou. Jeskyně Waitomo jsou známé svými složitými skalními útvary a přírodními jeskyněmi. Do jeskynního systému vjeli tehdy muži na malém voru po potoku, který na jednom místě náhle klesá do podzemí. Muži se svíčkami opatrně proplouvali potokem v jeskyních, když si náhle ve tmě všimli hvězdicovitých světel rozesetých po útvarech nad jejich hlavami. Tisíce larev světlušek vytvářely nádherný bioluminiscenční vesmír. Oba muži byli nadšeni a na místo se ještě několikrát vrátili, aby je prozkoumali. Při jedné z těchto návštěv pak Tinorau našel vstup na pevninu. Dnes tímto vstupem do jeskyně proudí stovky turistů z celého světa, aby zázrak viděli na vlastní oči.

Jeskyně světlušek se turistům otevřela v roce 1889, kdy sem Tinorau a jeho žena začali organizovat zájezdy. Dnes jeskyní provází mnoho průvodců, protože tzv. houboví komáři, jak jim domorodci doslovně přezdívají, s dlouhými šňůrami lepkavého slizu stále krásně svítí.

Co je to za efekt?

Světluška je souhrnný název pro bioluminiscenční larvy různých druhů. Larvy světlušek, brouků a houbovek ve tmě jasně září. Právě tito houboví komáři se v jeskyních Waitomo vyskytují v obrovském množství, kde se drží na skalních stěnách. Potravu si loví pomocí dlouhých šňůr lepkavého hlenu. Je jich zde neuvěřitelné množství, a právě to udělalo z jeskyně velmi vyhledávanou atrakci.

Světlušky ve staré vápencové jeskyni na Novém Zélandu září, takže pozorovatelé mají pocit, že stojí pod hvězdnou oblohou. Podle odborníků je jeskyně Waitomo stará 30 milionů let a její strop osvětlují světlušky novozélandské, arachnocampa luminosa. Tato světluška je larvou houbového komára a vyskytuje se zejména na Novém Zélandu a ve východní Austrálii. Slovo arachanocampa znamená "pavoučí roztoč", protože k lovu kořisti používají larvy hedvábné sítě. Využívají světlo, aby přilákaly další hmyz jako kořist. K procesu svícení dochází, když se chemické látky v ocásku žížal dostanou do kontaktu s kyslíkem, a výsledek je zcela přirozený a předvídatelný. Když je poblíž partner, je to právě dlouhé lepkavé vlákno, na kterém tyto světlušky visí, co zásadně přiláká a uvězní dalšího červa.

Právě jeskynní povrch je pro larvy díky vlhkému povrchu ideální, proto se zde sdružují ve skupinách čítajících stovky jedinců ležících vedle sebe. Pouhým okem je nelze spatřit, protože světlušky při pocitu ohrožení zhasnou.

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Pomíjivá krása

Když se světlušky cítí být vyrušeny, svou bioluminiscenci okamžitě zastaví, takže v přítomnosti baterky, kouře nebo insekticidu mohou dočasně zhasnout světlo na zhruba 15 minut. I proto jsou lidé v jeskyni doprovázeni zkušenými průvodci.

Obecně je krása světlušek velmi krátká: Žijí pouze tak dlouho, aby se stihly pářit a naklást vajíčka. Jedna světluška dokáže naklást asi 130 vajíček a krátce poté umírá. Z vajíčka se po třech týdnech vylíhnou larvy a v tomto stadiu světluška žije asi nejdéle, 6-12 měsíců.

Larvy arachnocampa luminosa mají měkké tělo, pouze jejich hlavový krunýř je pevný. Když je tělo větší než samotný krunýř, začnou se larvy líhnout. Po ukončení larválního stádia vyrostou jedinci v kukly a asi za 1-2 týdny visí na krátkém vlákně z jeskynního oblouku. Dospělé světlušky navíc velmi špatně létají, proto se často drží na určitém místě a tvoří hejna.

Nikde jinde na světě, než v jeskyni Waitomo není nic podobného k vidění. I proto se toto místo stalo dějištěm a kulisou mnoha filmů a televizních pořadů. Na „blaho“ světlušek přitom dohlížejí odborníci, kteří se starají o to, aby podmínky v jeskyních byly monitorovány. Stěny jeskyní a skalní útvary jsou ponechávány co nejvíce v klidu. Prostředí uvnitř jeskyně je totiž tak citlivé, že i jediný dotek lidské ruky může změnit jeho přirozenou chemii.

Zdroj: Youtube

Zdroje:

www.atlasobscura.com

scienceinfo.net