Příběh se údajně odehrál na počátku 16. století, kdy v Číně vládl císař Chung-č' ze slavné dynastie Ming. Mandarín Wan Hu pro něho pracoval jako vysoký státní úředník a kromě toho se intenzivně věnoval vědě. Čína v mnohých ohledech Evropu předbíhala - vzpomeňme třeba na vynález kompasu nebo papíru z drceného dřeva. Zhruba od 9. století Číňané znali také střelný prach. Výbušnou směs na bázi síry a ledku draselného prý objevili náhodou, když se pokoušeli vyrobit elixír nesmrtelnosti.
Spolu se střelným prachem se zrodily i první rakety. Používaly se jak k oslavným ohňostrojům, tak jako zbraň proti nepříteli. Mechanismus těchto nejstarších zbraní byl velmi jednoduchý - šlo o jakási kopí poháněná raketovým motorem. Na svou dobu to byl nicméně vynález velmi chytrý a pro nepřátele, kteří něco takového v životě neviděli, dostatečně děsivý.
Wan Hu na své kosmické lodi
Vesmírný pionýr
Úředník Wan Hu princip raket přirozeně znal a napadlo ho, že kdyby jich shromáždil větší množství, mohly by ho vynést až na Měsíc. Císaři se myšlenka zalíbila a ambiciózního vynálezce v jeho životním experimentu podpořil.
Tak se stalo, že Wan Hu postavil historicky první vesmírný stroj. Protože jeho stavbě nepředcházel žádný výzkum horních vrstev atmosféry, skládal se jen z pevné židle, ke které byli připevněni dva létající draci. Pod sedadlo pak Wan Hu umístil 47 raket.
Na svou historickou cestu do vesmíru si oblékl nejkrásnější šaty, usedl na židli a prý se k ní i připoutal, aby z ní vysoko v oblacích nespadl. Před početným hloučkem zvědavců poručil sluhům, aby zapálili knoty. Rakety vybuchly, kosmickou loď zahalil hustý dým a když se rozplynul, diváci zjistili, že židle i s "kosmonautem" zmizela. Asi už je opravdu na Měsíci, usoudili.
Příběh je názorně zpracován ve videu:
Nic z něho nezbylo
Wan Hu přitom vylétl do oblak jen v přeneseném slova smyslu. S tak obrovskou náloží z něho opravdu nemohlo nic moc zbýt. Jiná verze příběhu nicméně tvrdí, že výbuch přežil, i když s ošklivými popáleninami. Císař ho nijak nelitoval - naopak byl tak rozezlen jeho nezdarem, že ho nechal zbít holí.
Přestože jde možná o smyšlenou historku, která se v Číně vyprávěla třeba jen jako anekdota, dnešní vědci se jí zase tolik nesmějí. Jistě šlo o velmi naivní počin, jenž nemohl dopadnout jinak než tragicky, avšak princip mandarínovy rakety - přeměna chemické energie paliva na pohyb lodi směrem vpřed - se uplatňuje při kosmických letech i dnes. Jen to palivo je jiné, konstrukce motoru odlišná, a k tomu bylo ještě potřeba nějakých těch objevů v oblasti fyziky a aerodynamiky. Stačilo nicméně jen několik století, aby se k tomuto bodu lidstvo dopracovalo.
Zdroje: https://www.thevintagenews.com/, https://historyofyesterday.com/, https://en.wikipedia.org/
