Nejznámější mučicí technikou, která simuluje topení, je tzv. waterboarding. Jedinec se svlékl do naha a následně byl zády přivázán k desce, přičemž měl nohy výše než hlavu, která musela být umístěna co nejblíže zemi. Tím chtěli mučitelé zabránit tomu, aby se voda nedostala oběti do plic a nezpůsobila mu tak rychlou smrt. Voda se lila přes hadřík, který měl mučený umístěný na ústech, což u něj vyvolávalo pocit, že je pod vodou a nemůže se nadechnout. Lití vody trvalo 20 sekund, načež se přerušilo, poté se stejný proces zopakoval a nakonec se prodloužil na 40 sekund. Jedinec měl obvykle křeče, vyvrhoval vodu, někdy zvracel, kroutil se a vypadal, jako by měl záchvat. To, co dělá z waterboardingu atraktivní vyšetřovací techniku je údajně fakt, že způsobuje velké fyzické a psychické utrpení, ale přitom na těle nezanechává žádné stopy.
Waterboarding se, stejně jako řada jiných metod, využívala v období španělské inkvizice během stíhání domnělých čarodějnic a kacířů. Poprvé bylo jeho použití zdokumentováno ve 14. století, tenkrát bylo známé jako „vodní mučení“ či „vodní léčba“. Při výsleších byla už tehdy nutná přítomnost lékaře pro případ, že by se jedinec začal topit. Zlomový bod nastal v roce 1800, kdy nastolené osvícenství tuto praxi označilo za „morálně odpornou“. V žádném případě však mučení vodou zcela nezaniklo, jen se přesunulo do míst beze svědků.
Vodou se dají mučení nešťastníci trýznit na desítky způsobů
Ve 20. století se stal waterboarding opět oblíbenou mučicí technikou. Používali jej např. Japonci v druhé světové válce či Francouzi v Alžírsku. V současnosti tuto techniku využívá CIA. Praktiky mučení se od těch z dob dávno minulých příliš neliší, stále se spoléhá na vrozený strach z utonutí. Waterboarding je tak krutou záležitostí, že prý dokonce samotní členové CIA, kteří byli této proceduře přítomni, byli velmi rozrušeni.
Američané podezřelé teroristy zadržovali, vyslýchali a mučili kousek od americké základny Guatánamo, a to někdy i více než 65krát. Khalid Sheikh Mohammad, samozvaný duchovní otec 11. září, byl na plošině, kde se výslechy pořádaly, nejčastěji. Waterboarding měl dokonce podstoupit až 183krát.
CIA v oficiálních zprávách o vyslýchání často waterboarding bagatelizovala a uváděla, že tento typ mučení používala jen tehdy, když byly jiné techniky neúspěšné. V případě zmíněného Khalida přitom údajně ředitelství požadovalo, aby byl waterboarding používán často. Ve zprávách určených veřejnosti CIA tvrdila, že zmíněná vede k „užitečnému získávání potřebných informací.“ Toto tvrzení samotné vlastní záznamy tajné služby vyvracejí. Lékaři tuto metodu považují za vůbec nejtraumatičtější. Obavy vzbuzuje hlavně „kumulativní efekt“, který může vyvstat u opakovaného waterboardingu. Tři až pět dní je podle nich maximum doby, kdy by se zmíněná technika měla provádět. Tento limit se však běžně překračuje.
Mezi podporovatele waterboardingu patřil bývalý prezident George W. Bush, který tento způsob mučení oficiálně schválil, dále bývalá guvernérka Aljašky Sarah Palinová či současný prezident USA Donald J. Trump.
