Evropská bojiště obecně byla po bitvách výborným prodejním artiklem. Respektive to, co na nich po boji zůstalo. Kromě cenností, jichž ale vojáci u sebe často moc neměli, se tak staly nejžádanějším artiklem lidské kosti, které se daly rozemlít na kostní moučku, účinnou formu hnojiva.

Waterloo – zemědělci by si mnuli ruce!

V bitvě u Waterloo padlo neuvěřitelných 60 tisíc vojáků. Červen roku 1815 se jim stal klíčovým měsícem, kdy jejich rodiny přišly o své syny, bratry, manžele nebo milence. Navíc tito chrabří vojáci nedošli klidu ani po smrti, protože se stali obětí vykradačů hrobů.

O tom pojednává i toto video:

Zdroj: Youtube

Jak se totiž ukázalo, jejich ostatky byly prodány a posléze použity na výrobu kostního hnojiva. To se prodávalo do celé Evropy, i když nejvíce se využilo v domovské Anglii. Britské ostrovy se tak staly jedním z hlavních trhů pro tuto surovinu.

Profesor Tony Pollard z Glasgowské univerzity vypracoval novou studii, která se této problematice podrobně věnuje. Ukázalo se totiž, že se na samotném slavném a rozsáhlém bojišti, kde se klíčová bitva udála, nenalezlo zdaleka tolik ostatků, kolik lidí zde padlo. Je tedy jasné, že s nimi musel někdo po smrti manipulovat. Podle profesora Pollarda existuje dostatek pramenů, které hovoří o tom, že kosti z evropských bojišť byly nadále používány a zpracovávány.

Na to, co se s těly stalo, se podívejte na tomto videu:

Zdroj: Youtube

Bojiště po bitvě

18. červen 1815 proběhla u Waterloo poslední bitva napoleonských válek, při níž byla francouzská armáda poražena koalicí armády vedené Brity s jednotkami ze Spojeného království, Nizozemska, Hannoverska, Brunšviku a Nassau. Ač obě strany utrpěly velmi těžké ztráty, lidské ostatky většiny z obětí nebyly nikdy nalezeny. Bojiště totiž žilo i po bitvě. Jak uvádějí četná svědectví, po boji na pole najely vozy a odvážely raněné a nemocné. Ne všem ale bylo možno pomoci. Těla i tak zmizela.

"Všechny strašidelné pozůstatky krveprolití byly buď spáleny, nebo pohřbeny, a pozůstatky boje, které ještě zůstaly, nebyly samy o sobě nijak impozantní," vyjádřil se k likvidaci lidských těl sir Walter Scott v srpnu 1815. Objevily se i další poznámky, a dokonce náčrtky a ilustrace masakru a odklízení tisíců těl do masových hrobů.

Masové hroby

Do masových hrobů bylo po bitvě uloženo více než 13 000 těl mrtvých vojáků, spolu s popelem těch, kdo nemohli být pohřbeni. Ač byly tyto masové hroby nejméně tři, nakonec v nich ostatky nalezeny nebyly. Tu a tam se ale nečekané zbyty lidských těl nalezli i jinde, daleko od bojiště. Naposledy se tak stalo v roce 2015 při stavebních prácích na stavbě nového muzea a parkoviště, poté i v roce 2019, kdy se nalezly amputované kosti lidských nohou při vykopávkách hlavní spojenecké polní nemocnice. Muzeum ve Waterloo se dodnes pyšní lidskou kostrou, která je nejspíš také z této bitvy. Ale to je vše. Nabízí se tedy otázka, co se stalo se všemi těmi těly?

Profesor Pollard rozhodně nebyl první, kdo se rozhodl zmapovat, kde se pozůstatky vojáků nacházejí. Stejný nápad, ale s jiným záměrem, měli lidé už dávno předtím. Pro brusiče kostí byla tato bitevní pole jako mapy pokladů. Masové hroby přitom byly obzvláště žádané, protože nabízely dostatek těl na to, aby se zde vyplatilo kopat. Navíc se o těchto masových hrobech veřejně vědělo.

Recyklace vojáků do hnojiv

Kostní moučka v dob bitvě u Waterloo tvořila obecně důležitý zdroj fosfátového hnojiva, takže byla pro zemědělskou praxi velmi důležitá. Vykradači hrobů ale chtěli i celé kosti, což je poté odpověď na to, kam se mrtvá těla poděla. Vykradačům nešlo o poklady, jako třeba u faraonských hrobek v Egyptě. Šlo jim právě o samotné kosti, proto v hrobech skoro nic nezůstalo. Mrtví vojáci posloužili jako hnojivo pro velkou část Anglie.

Podle profesora Pollarda, který výzkum i nadále povede, by o většině jam, z nichž byla těla vyňata, měly existovat archeologické důkazy. Tomu se bude věnovat i další výzkum.

Zdroje:

www.newsweek.com,www.9news.com.au, www.ancient-origins.net