Narodil se 1. dubna 1898 v New Yorku. Rodiče byli velice ambiciózní. Otec byl uznávaným psychiatrem, matka zase lékařkou. Svého syna už odmalička podporovali a když poznali, že je William nadaný, začali do něj doslova cpát vědomosti. Místo pohádkových knížek kupovali teoretické bichle a mapy. Syn jim na oplátku dělal radost, jelikož už v roce a půl četl deník The New York Times. Jako malý chlapec vynalezl svůj vlastní jazyk, psal francouzskou poezii, román a vymyslel návrh na ústavu pro potencionální utopii.

Neskutečný dril ze strany rodičů v kombinaci s výbornou genetickou výbavou nesl ovoce. William dalece předčil všechny svoje vrstevníky i mnohé dospělé. V šesti letech plynule hovořil několika jazyky. Kromě angličtiny ovládal francouzštinu, němčinu, turečtinu, latinu, řečtinu, hebrejštinu a arménštinu (Zdroj: https://zpravy.tiscali.cz/nejinteligentnejsi-clovek-ktery-kdy-zil-491273 ).

Zanedlouho se mu podařilo něco, co se nepovede většině populace za celý život. Ve svých devíti letech byl malý William přijat na prestižní školu Harvard. Řediteli se však tak nízký věk nezamlouval a chtěl, aby geniální chlapec ještě dva roky počkal. V 11 letech pak William opravdu nastoupil a za dalších pět let odpromoval s vyznamenáním.

Vysoká genialita však způsobovala i mnohé trápení. Snažil se zapadnout do světa plného lidí, kteří mu nerozuměli. Spisovatelka a autorka životopisů o Williamu Sidisovi uvedla, že byl šikanován. „Přiznal se, že nikdy nepolíbil dívku. Byl škádlen a pronásledován, což bylo pro něj ponižující,“ uvedla (Zdroj: https://www.npr.org/2011/01/23/132737060/meet-william-james-sidis-the-smartest-guy-ever?t=1609250466450).

Po svém krátkém působení na univerzitě se William stáhnul do ústraní. Údajně řekl novinářům, že chce žít dokonalý život: "Jediným způsobem, jak žít dokonalý život, je žít v ústraní. Vždycky jsem nenáviděl davy.“ Začal vykonávat podřadné práce či sezónní brigády. Když ho pak v nějaké práci poznali, rychle ji změnil.

Roku 1919 se nakrátko zapletl se zákonem. Byl zatčen za účast na potlačeném socialistickém prvomájovém průvodu v Bostonu a následně odsouzen k 18 měsícům vězení. Pak ještě rok strávil v sanatoriu.

Po propuštění se ještě více stáhnul do ústraní a odcizil se i svým rodičům. Učil v kroužcích svou verzi americké historie, přispíval do různých periodik a psal knihy. Vydal například 1200 stránkovou historii Spojených států či knihu o lístcích na tramvaj, které rád sbíral. Jeho díla však nikdy nebyla široce prodávaná. Navíc často používal pseudonymy, takže se nedozvíme, kolik knih skutečně napsal.

Před veřejností se úspěšně skrýval do svých 39 let. Jednoho dne za ním však přišla reportérka z časopisu The New Yorker. Po zveřejnění jejího článku se však Sidis rozzlobil a tvrdil, že je v něm popsán ponižujícím způsobem. Spor skončil žalobou, kterou William vyhrál. Jeho radost však netrvala moc dlouho. Roku 1944 zemřel na krvácení do mozku. Bylo mu pouhých 46 let. Svůj potenciál bohužel za svého života nevyužil tak, jak by mohl.