Zdroje: www.historyextra.com, zoommagazin.iprima.cz, epochalnisvet.cz

První historická zmínka o skotském povstalci pochází z května roku 1297, kdy příslušník nižší šlechty William Wallace zabil šerifa města Lanark. Pozdější balada stvořená v 15. století k tomu dodává, že tím pomstil smrt své milované manželky, nejspíš se ale jedná o romantizující verzi. Bylo to rok poté, co anglický král Eduard I. vtrhl do Skotska a potyčky mezi Skoty a Angličany vznikaly na každém rohu.

Ochránce, nebo ničitel?

Na konci 13. století se ostatně nedalo hovořit o nějakém organizovaném boji. Angličtí vojáci ještě nenosili uniformy a území zabírali postupným pleněním vesnic. Stejně tak se chovali i Skotové v čele s Wallacem v anglickém pohraničí. Ostatně to byl jediný způsob, jak si cestou zajistit zásoby jídla a noclehy. Ve středověku bylo takové chování vojska naprosto normální, avšak zrovna v tomto případě Eduardovi I. posloužilo k ještě většímu očernění Wallaceho jména před veřejností. Pokud by snad někdo pochyboval, že se statečný Skot dopustil velezrady, bylo tady svědectví o jeho řádění v osadách nevinných venkovanů.

William Wallace by se možná nikdy ani neproslavil, kdyby nebylo památné bitvy u Stirlingu. Zde se totiž Skotům podařilo Angličany odrazit, ačkoli počtem vojáků, zbrojí a organizací na ně zdaleka nestačili. Za své vítězství vděčili mostu, v jehož úzkém ústí se nepřátelé nemohli sešikovat do dlouhé řady, a Skotové je tak mohli kosit jednoho po druhém jako zvířata na porážce. Wallace byl po tomto úspěchu jmenován "ochráncem Skotska", což znamenalo, že se stal de fakto jeho vůdcem.

Ve svém vzdoru zůstal sám

Příští bitva se ovšem konala na otevřeném poli a tam už Skotové neměli šanci. Wallace uprchl a místní šlechta se podrobila Eduardovi. Jeden ze šlechticů, John de Menteith, navíc někdejšího ochránce Skostka zradil a vydal Angličanům.

23. srpna roku 1305 se v Londýně konala hrůzná poprava, která měla všemu lidu ukázat, jak dopadne ten, kdo odmítne přísahat věrnost králi. Wallace k popravišti doputoval nahý, smýkaný párem valachů. Kat ho nejprve oběsil, ale jen tak symbolicky, aby se odsouzenec jen chvilku dusil, a přitom nezemřel. Wallace měl být při plném vědomí, když mu bylo rozpáráno břicho a vyňaty vnitřnosti, které kat se svými pacholky ihned naházel do ohně. Následovalo vyříznutí srdce, což rebelův život definitivně ukončilo. Žalobcům to ale nestačilo, a tak kat ještě popraveného muže vykastroval a rozčtvrtil. Hlava byla pro výstrahu vystavena na londýnském mostě a jeho údy odcestovaly do různých měst Anglie a Skotska.

Děsivé divadlo sice další případné povstalce na nějakou dobu skutečně odradilo, nicméně se zároveň zrodila legenda, která přežila do dnešních dnů. William Wallace je dodnes ve Skotsku vnímán jako symbol boje za nezávislost a národní hrdina.