Strašný konce Williama Wallace: Hrdina umíral hůře než ve filmu Statečné srdce

William Wallace v heroickém pojetí Mela Gibsona

William Wallace v heroickém pojetí Mela Gibsona

Foto: www.profimedia.cz

Byl to obyčejný statkář. Válka o nezávislost Skotska z něj ale udělala zbojníka s obdivuhodně odvážnou povahou. William Wallace se nebál pozvednou meč a bránit svůj lid. To se však nelíbilo králi Edaurdu I.. Nechal Williama zatknout a vyříznout mu srdce zaživa.

Kdy přesně se William narodil, není známo. Ví se však, že jeho rodina patřila k nižší skotské šlechtě, jež byla spřízněná i s pozdější královskou dynastií Stuartovců. Williamův otec byl rytířem a ze svého syna chtěl mít kněze.

Politikaření krále Eduarda I.

V té době vládl ve Skotsku Alexandr III.. Byl to mírný panovník, udržoval dobré vztahy s Anglií a byl velmi schopný v otázkách politiky. V roce 1286 však zemřel po pádu z koně. Jelikož neměl žádné žijící potomky, skotská šlechta prohlásila za královnu jeho čtyřletou vnučku Markétu. Do té doby, než měla holčička dospět, byla stanovena dočasná vláda. Na první pohled se zdálo, že časy klidu a míru budou dále pokračovat.

K mučení na Jidášově stolici potřeboval kat více pomocníků.

Středověk nebyl tak krutý, mučení a popravy tak hrozné, tvrdí historik

Do celé situace se však začal míchat anglický král Eduard I.. Nechal sjednat tzv. Birghamskou smlouvu, v níž Markétu zasnoubit se svým synem Eduardem, budoucím druhým. Skotsko tak získalo status samostatného království. Karty zamíchala smrt dívky. Téměř okamžitě se objevilo několik uchazečů o prázdný trůn.

Do sporů opět vstoupil Eduard I. a pasoval se na soudce. Sám však chtěl také vládnout. Po počátečním odporu šlechta rozhodla, že bude po něm. Až na Jana Balliola, praprapravnuka skotského krále Davida I., který měl na trůn největší nárok. Eduard I. jeho dědické právo uznal. Politikaření anglického krále však neznalo mezí. Zdálo se, že si s panstvem hraje jako s hadrovou panenkou. O několik dní později totiž popřel, že s korunováním Jana Balliola souhlasil a dokonce, že někdy prohlásil, že země může být samostatná. Tím naštval celé Skotsko. V březnu 1296 mu Balliol vypověděl poslušnost. Koncem měsíce tak vojsko Eduarda I. překročilo hranice a začalo plenit. Zde začíná příběh Williama Wallace.

Statečné srdce William Wallace

Vtrhnutí Angličanů se ve Skotsku projevovalo různými potyčkami. Do jedné z nich se zapletl i mladý Wallace. V malém městečku Lanark zabil dva vojáky. Guvernérovi města se ho ale nepodařilo dopadnout. Proto nechal popravit jeho manželku. To však vedlo k tomu, že se Wallace pod rouškou noci vrátil zpět a guvernéra zabil. Akt pomsty se zalíbil několik místním mužům. Rozhodli se, že budou charismatického Williama následovat. Stvořila se tak banda skotských zbojníků.

William Wallace - Bitva u Stirlingu.William Wallace - Bitva u Stirlingu.Zdroj: profimedia

Ta rychle rostla, až se pod vedením Wallace a jeho přítele Andrewa Moraye zformovala armáda. I přesto, že anglické vojsko bylo početnější, postavila se proti němu 11. září 1297. Střetli se poblíž hradu Stirling. Odděloval je dřevěný most přes řeku Forth. Skoti věděli, že nesmí zaútočit hned. Využili toho, že se na úzký přechod vešli jen dva jezdci. Nechali přejít předvoj anglické armády, obsadili přístup k mostu a tím Angličany rozdělili. V následné bitvě unikli jen ti, kteří odhodili zbroj a řeku přeplavali. I přesto, že převážná část anglického vojska zůstala nedotčena, vojevůdce hrabě ze Surrey se zalekl a odtáhl.

Zrada Skotů

Všichni byli nadšeni. William byl pasován na rytíře a prohlášen Ochráncem země a velitelem jeho armád po dobu nepřítomnosti krále Jana Balliola. Až do 20. července 1298 se dařilo vyhýbat krveprolití. O den později se však skotská a anglická armáda střetla v bitvě u Falkirku. Ta skončila drtivou porážkou Skotů.

Pro Herxheim velmi netypická - celá kostra v hrobě.

Strašný osud vesnice Herxheim: Nález pravěkého hromadného hrobu vyvolal zděšení

Situace se obrátila o 180 stupňů. Skotská šlechta se usmířila s anglickým králem a odpor slábl. Mezitím se Wallace snažil získat podporu Francie. Když se však z této země vrátil, byl zajat. Bylo 5. srpna 1305.

Následně byl převezen do Londýna a obviněn z velezrady. Eduard I. se rozhodl, že jeho smrt musí odradit všechny, kteří by v budoucnu s jeho vůlí nesouhlasili. 23. srpna 1305 se tak odehrála jedna z nejhrůznějších poprav v dějinách.

Poprava Williama Wallace

Wallace byl k popravišti dosmýkán dvěma valachy. Kat mu nejprve přehodil oprátku přes krk a pověsil ho. Avšak jen na tak krátkou dobu, aby se odsouzenec chvíli dusil, ale nezemřel. Poté byl natažen na skřipec. Kat ho vykastroval a poté mu do břicha udělal malou díru, kterou mu vytahoval vnitřnosti. Vše za živa. Nakonec mu vyřízli srdce. Po smrti byl sťat a jeho tělo rozčtvrceno. Jeho hlava byla vystavena na London Bridge. Levá paže poslána do města Berwicku, pravá paže do Newcastlu, pravá noha do Perthu a levá byla vystavena ve Stirlingu.

Zdroj: Youtube

Hrůzná poprava však měla opačný efekt. Ve Skotech byl rozdmýchán ještě větší plamen nenávisti. Ten nedokázal uhasit ani Eduard I. ani jeho nástupci. Na Wallacův odkaz navázal Robert Bruce, hrabě z Carricku. Nechal se korunovat skotským králem a nakonec Angličany porazil a vyhnal ze země.

Zdroj:

www.skotskysvet.cz, www.talk.youradio.cz, www.epochalnisvet.cz