Okres Šen-nung-ťia v provincii Chu-pej se proslavil svými hlubokými hvozdy a nekonečnými kaňony. Právě ty mají být domovem Yerena, kryptidního lidoopa, jenž je součástí čínského folkloru již od starověku. Nejstarší písemný záznam o „horském duchu“ pochází z pera básníka Čchü Jüana, který žil v letech 339 až 278 př. n. l. Popsal ho jako chlupatého muže oděného do fíkového listu.

Autoři dalších příběhů a legend o Yerenovi tvrdili, že chodí vzpřímeně, měří přes dva metry, jeho tělo je pokryto žlutohnědou srstí, má černo-rudé vlasy, úzké oči, dlouhé paže a velká chodidla. Obývá prý jeskyně vysoko v horách, ale pravidelně sestupuje do vesnic, aby se najedl a znásilnil nevinné ženy. Na venkově Chu-pej se o něm dokonce vyprávělo, že je potomkem dělníků, kteří byli odvedeni na stavbu Velké čínské zdi. 

Yeren

Domorodci o jeho existenci nepochybují. Čas od času na něj totiž narazí. Strážce přírodního parku Yuhao Yuan ho spatřil, jak na protějším svahu leží a spí. Čínský lovec jménem Bu Xiaoqiu ho v roce 1980 dokonce chytil. Když ale viděl, že se rozplakal, nechal ho jít. Blízké setkání zažil také pastevec v okrese Fangxian. Yeren se ho prý dotkl a smál se mu. Jeden z tvorů se v roce 1978 dokonce přišel ohřát k ohni.  

Zdroj: Youtube

K nejvýznamnějšímu pozorování však došlo 14. května 1976, kdy ho z autobusu spatřilo šest představitelů režimu. Právě oni se rozhodli zorganizovat expedici s cílem mytického chlupáče najít.

K „případu Yeren” bylo povoláno více než sto vědců, kteří po něm pátrali čtyři měsíce. Objevili brloh s lehátkem na spaní, vyrobené z bambusu, stopy a spousty chlupů. „Dospěli jsme k závěru, že nepatřily žádnému známému zvířeti. Mohly proto pocházet z dosud neidentifikovatelného vyššího primáta,” napsali soudní lékaři Wu-chanské nemocnice. Analýza exkrementů podobných lidským zároveň odhalila, že obsahují skořápky kaštanů a části malých zvířat.

Kdo je chlupatý muž?

Závěry expedice zbytek světa překvapily. Stále však nešlo o přesvědčivé důkazy. Vědecký zájem o Yerena proto poklesl. „Divoký muž mohl v minulosti existovat, nyní však přežívá jen v místním folkloru,” tvrdí antropolog z Pekingského přírodovědného muzea Zhou Guoxing, který po něm pátral více než 50 let.

Zdroj: Youtube

Myslí si, že podivný vzhled bájného tvora spíše souvisí s genetickými vadami. „Oblast Šen-nung-ťia bývala od okolního světa odříznuta po stovky, ne-li tisíce let. Docházelo proto k vnitrorodinným manželstvím. Jejich potomci mohli trpěl například spinocerebelární ataxií, při níž má jedinec malou mozkovnu, nízké čelo a výrazný nadočnicový hřeben. Jejich lebka se tak podobá lebkám primitivních hominidů.”

Zdroje: www.ancient-origins.net, www.en.wikipedia.org, www.nytimes.com