Po střední škole Derek pracoval na různých ekonomických pozicích u velkých firem, nikde však dlouho nevydržel. Rok 2002 byl pro něj obzvláště nešťastný. Kvůli nemoudré investici Derek přišel o všechny peníze a musel se vystěhovat z pronajatého bytu. Tři měsíce přespával v autě na odpočivadlech, než se mu podařilo najít práci na poště. Tehdy mu bylo 36 let a připadalo mu, že se jeho život nikam nehýbe. Nic nedokázal, nikým se nestal, začínal znovu od píky.
Vše se změnilo o čtyři roky později, když Derek navštívil známé a zahrál si s nimi vodní polo. Jak se vrhl za míčem do vody, narazil temenem do dna bazénu tak silně, že musel být převezen do nemocnice. Po nehodě ztratil paměť a částečně i sluch. Po všech životních nezdarech to působilo jako špička nešťastného ledovce.
Když ale po několika dnech přišel za kamarádem a uviděl v jeho domě klavír, pocítil v sobě dosud nepoznanou touhu. Klavír ho magicky přitahoval, ačkoli na něj už dlouhá léta nehrál. Tentokrát to zkusil, a nestačil se divit. V hlavě mu vyvstávaly obrazy černých a bílých kostiček, jako by to byly notové záznamy. Derek se přitom nikdy noty neučil, ale podle struktur promítaných v mozku dokázal zahrát dechberoucí melodie.
Jeho další kariéra se tím sama načrtla. Derek se stal takřka přes noc pianistou a hudebním skladatelem, jenž dokáže přesně reprodukovat každou melodii, i když ji slyšel jen jednou. Podle lékařů je jedním z pouhých 30 lidí na světě, u kterých se po úrazu hlavy projevily geniální schopnosti.
"Dostal jsem zvláštní dar a moc si ho vážím," uvedl skladatel. "Chtěl bych ho sdílet s druhými a výtěžkem z koncertů pomáhat lidem na ulici, kde jsem taky sám jednou skončil."
Derek se dodnes potýká s bolestmi hlavy a jeho sluch už nikdy nebude stoprocentní. Zato konečně našel práci, která ho naplňuje a dává jeho životu smysl. S manželkou vychovává tři děti a odmalička je vede k hudbě. Noty se pořád ještě nenaučil... ale nejspíš je znát ani nepotřebuje.