Čím se bavila šlechta a chudý lid ve středověku? To by dnes jen stěží prošlo

Ve středověku se lidé bavili stejně rádi, jako dnes. Některé druhy zábavy byly stejně návykové, jako nebezpečné

Ve středověku se lidé bavili stejně rádi, jako dnes. Některé druhy zábavy byly stejně návykové, jako nebezpečné

Foto: Shift Drive / Shutterstock

Středověk si představujeme jako období temna, špinavých uliček, hrdlořezů na každém kroku a nudného modlení. I když je na této představě dost pravdivého, měli bychom do ní zařadit i zábavu. Často však byla, slušně řečeno, velice necudná.

Jeden dochovaný traktát říká, že zábava lidí má tři pilíře: dobře se najíst, ožrat se, až spadnou pod stůl, a dobře se pomilovat. Na tom byla postavená celá zábava ve středověku jak na venkově, tak i v palácích. Jídlo, pití a ukojení tělesných tužeb byly jediné radosti, na které se lidé těšili, jakmile odložili práci stranou. Neznali stud a ženy byly ochotné si vyhrnout suknice jen pár kroků od tanečního parketu a dalšího páru ukrytého pod rouškou noci. Lidé si užívali plnými doušky.

Život ve středověku nebyl jednoduchý. Neexistovaly supermarkety s bohatou nabídkou jídla, pití a drogerie. Lidé se museli o sebe postarat sami, což zahrnovalo práci „od nevidím do nevidím". Výjimku tvořily pouze ženy bohatých šlechticů, které asi jako jediné poznaly nudu. Je tedy logické, že zábava byla vítanou změnou od úmorné snahy o přežití.

Středověká aristokracie si libovala v roztodivných specialitách.Středověká aristokracie si libovala v roztodivných specialitách.Zdroj: Profimedia

Hazard na každém kroku

Deskové hry, karty a hry v kostky. To byla oblíbená kratochvíle jak šlechty, tak poddaných. Nejčastějším místem, kde se hráči scházeli, byly krčmy. Se džbánkem piva či vína se hrálo intenzivněji a uvolněněji. Konzumovaný alkohol ale často způsoboval, že hazardní hry končívaly špatně. Hráči byli agresivní, prali se a výjimkou nebyla ani vražda protihráče. (Zdroj: www.stoplusjednicka.cz)

Kejklíři, trubadúři a šašci

Potulní herci a zpěváci byli vítanou změnou v jednotvárném životě poddaných. Tito umělci však nevystupovali pouze na náměstích či na ulisích měst, ale byli hojně zvaní i do paláců. Svým vystoupením zpestřovali hostinu a hráli do tance. Spisovatel, kazatel, překladatel a jedna z předních osobností rané české reformace, která se řadí mezi předchůdce Jana Husa, Tomáš Štítný ze Štítného však v „hudcích, píštcích a kejklířích" viděl podněcovače chlípné marnivosti. (Zdroj: dobakarlova.brodec.org)

trubadůřiTrubadúři podněcovali chlípnou marnivost.Zdroj: Morphart Creation/Shutterstock.com

Hostina a tanec

K oslavám patří dobré jídlo, pití a „křepčení". V době Přemyslovců se však rytíři na hostinách dokázali doslova utrhnout ze řetězu. Proto urozené dámy seděly v jiném sále, aby je opilí rytíři nemohli k nelibosti manželů obtěžovat. Když příroda volala, po ruce byly děvečky a šlechtičny byly v bezpečí. (Zdroj: www.novinky.cz)

Na vesnicích zábava vypadala podobně, s tím rozdílem, že oslavy byly často spojené s pohanskými rituály, jako jsou pálení čarodějnic apod. Ve všech společenských kruzích se také rádo tančilo. Na venkově se nepěstoval kultivovaný pohyb jako v palácích. Cílem bylo se vyřádit, vybít energii, zazpívat si a zasmát. Součástí oslavy byly i scénické tance nebo pantomima, často opět nemravná.

Morový tanec

„V období moru se v západní Evropě šířily tzv. morové tance. Lidé tančili až do úmoru, někteří omdlévali, jiní upadali do extáze nebo se zhroutili na zem s pěnou u úst. Tyto tance se tančily především v blízkosti kostelů nebo hřbitovů. Věřilo se, že pohyb zabrání proniknutí moru do těla," píše Pavel Koukal.

Morový tanec prováděli lidé napříč společenskými vrstvami, strach z nákazy byl tak silný, že šel veškerý stud stranou. (Zdroj: www.koukalici.cz)

Akční letáky