Něco jako dovolená ve středověku neexistovalo a sobota bývala obyčejným pracovním dnem. Přesto ve 14. století lidé v průměru odpracovali jen asi 150 dní za rok. Kromě nedělí se totiž nesmělo pracovat ani o zvláštních svátečních dnech, kterých církev zavedla do kalendáře celou řadu. K tomu připočítejme oslavy svateb a narození potomků, jež se mohly protáhnout klidně na celý týden. Práce na poli bez moderních strojů byla jistě namáhavá a jeden si při ní řádně zohýbal záda, zároveň mu ale byla během roku dopřána spousta času na zotavenou. Jak lidé s volným časem nakládali?

Ženy, pivo a zpěv

Podobně jako dnes, kroky mnohých směřovaly do krčmy. Na rozdíl od dnešní doby byl však středověk k pití alkoholu mnohem tolerantnější. Nemuseli jste se bát, že to přeženete a způsobíte ostudu; přeháněl to totiž snad každý. Pivo se ostatně hojně pilo i doma, protože prošlo varem, a bylo tudíž zdravotně méně závadné než nepřevařená voda z řeky či studny. Běžně ho pily i děti.

Kromě alkoholu lidé milovali hudbu a tanec. Vesnice si sice nemohly dovolit profesionální hudebníky, vídané na šlechtických dvorech, ale všude se našli amatéři ochotní hrát a zpívat jen tak pro radost. Když si člověk dostatečně popil a zakřepčil, zbývalo mu už jen popadnout manželku a odvést ji k blízkému keříku či aspoň k rohu tanečního parketu, kde ji pomiloval. Opět si nemusel připadat nijak trapně, podobných párů bylo okolo více.

O hazardních hrách se říká, že jsou stejně staré jako řemeslo lehkých žen; byly tu s lidstvem odjakživa a nesměly chybět ani ve středověku. Zvláštní oblibě se těšily kostky, ve své době vyráběné ze zvířecích kostí. A už tehdy se podvádělo! Když bylo několik středověkých kostek podrobeno zkoumání, rentgen v nich odhalil drobná rtuťová závaží, jež zřejmě měla napomoci překulit kostku na určité číslo.

Místo branky vrata kostela

Abychom však z našich předků neučinili alkoholiky, které zajímala jen fyzická láska a hazard, musíme se zmínit i o lidových sportech. Již během středověku lidé soutěžili, kdo dál dohodí určitým předmětem nebo se jím strefí na cíl (v Anglii se například házelo koňskou podkovou), a některé hry v sobě nesly zárodky dnešního fotbalu a golfu.

V západní Evropě bylo zvykem, že jednou za čas dvě sousední vesnice uspořádaly jakési fotbalové utkání, jehož cílem bylo dopravit míč k vratům kostela protihráčů. O nějakých pravidlech ale nemohla být ani řeč. Do hry se zapojil každý, komu se zachtělo, hrací plocha nebyla nijak ohraničená a fauly byly neznámým pojmem. Jak to v praxi vypadalo? Představte si, že fotbalový míč projednou nesvěříte týmům, ale hodíte ho mezi fanoušky, ať se o něj poperou v ulicích. Ano, byla to řež, při které někteří hráči přišli o život. Šlo ovšem o jinou dobu a ztráty byly povoleny. Nepomohly ani opakované zákazy panovníků, kteří se snažili vražednou hru z vesnic vymýtit.

Zdroje: www.ranker.com, about-history.com