Život průměrného středověkého Evropana denně ohrožovaly nemoci, válečná tažení, lapkové, nedostatek jídla, špína a povětrnostní vlivy. Není divu, že když se objevila možnost pořádně se pobavit, s radostí byla tato nabídka přijata.
Nejoblíbenější kratochvílí bylo popíjení v krčmách. V „době temna” se na alkohol nepohlíželo jako na jed, který ničí naše orgány. Naopak. Tehdejší lidé raději sáhli po džbánku zředěného piva nebo vína, protože hlavně ve městech zásobování zdravotně nezávadnou vodou vázlo. Mezi 15. a 18. stoletím se prý konzumace alkoholu v Evropě vyšplhala až na čtyři litry vína na osobu denně.
Zábava ve středověku
Jít „na jedno” se neobešlo bez hazardních her. Získat nějaký penízek navíc byla lákavá představa. Asi nejvíce oblíbená byla hra v kostky. Hráči potřebovali jen kostky a kalíšek. O výhře rozhodovalo pouze štěstí. Vášeň pro tuto zábavu byla ale tak veliká, že se dokonce dostala do úředních spisů. Jen pražský obchodník ze 14. století hazardu natolik podlehl, že jakmile prohrál veškeré peníze, hrál o holý život.
V krčmách bylo dostupné také pobavení, které sloužilo k uspokojení tělesných tužeb. I přesto, že to církev nebo konšelé neviděli rádi, zákazníky zde sháněly prostitutky. Své řemeslo provozovaly ve stájích nebo rovnou na dvoře. Luxusnější nevěstky byly zaměstnány v nevěstincích. Tyto provozovny nechyběly v žádném městě. Často byly spojené s veřejnými lázněmi, kde se však nejstarší řemeslo muselo vykonávat tajně. Lazebny totiž byly častým cílem razií biřiců, jež kontrolovali počestnost. Jakmile lehkou ženu nachytali in flagranti, čekal ji krutý trest.
Nestoudnice byly uvězněny v pranýři nebo dokonce svlečeny a bičovány. Tato pouliční show patřila mezi další oblíbenou kratochvíli středověkého lidu. Rádi se jí také přímo zúčastnili. Na pranýřovanou osobu házeli shnilé potraviny, fackovali ji nebo na ni sprostě pokřikovali.
Kulturní program? Poprava!
Mezi nejvíce navštěvovanou zábavu patřily popravy. Tyto akce byly často spojeny s jarmarkem, vystoupením divadla, trubadúrů, kejklířů, tanečníků a akrobatů. Na bohatý kulturní program se těšila celá rodina. Do měst se proto sjížděli lidé z celého okolí. Na trzích si koupili křížaly a další pochutiny, našli si místo s dobrým výhledem a spokojeně mlsající sledovali, jak kat odsouzencům usekává končetiny, hlavy nebo pod nimi zapaluje hranici.
Po skončení exekuce přišli na řadu pouliční umělci. Vtipná představení ukazovala hříchy, strasti i slasti. Hrála se nejnovější díla nebo se parodovaly rytířské turnaje. V přestávkách vystupovali akrobaté, děti se mohly zapojit do soutěží, muži měli možnost porovnat své síly v ringu.
Hod liškou
Během masopustů a slavností na počest lidových svátků nechyběly také podivné kolektivní hry. Mezi nejpopulárnější patřil tzv. hod liškou. Lidé se shromáždili v aréně, rozmístili se do dvojic, natáhli mezi sebou pruh látky a do ní se snažili chytit a následně vymrštit do vzduchu běžící lišku, jezevce nebo králíka. Tato krvavá zábava byla naštěstí zakázaná v 18. století.
