S myšlenkou jediného bodu, z něhož začalo pozorované rozpínaní vesmíru, přišel v roce 1931 belgický kněz a astronom Georges Lemaître. O téměř dvacet let později britský astronom Fred Hoyle vyřkl termín „velký třesk". Tento model používá k pochopení celé problematiky obecnou teorii relativity a kvantovou mechaniku. Problémem ale je, že jejich kombinace vede ke zhroucení celého kosmu.
Proto vědci přišli s tzv. ekpyrotickým modelem. Ten navrhuje, že vesmír nemá začátek ani konec. Místo třesku proběhl „velký odraz", okamžik, kdy se kosmos smršťoval do konečného bodu, pak „skočil" a expandoval.
Začátek vesmíru
Podle základního modelu velkého třesku náš vesmír vznikl z bodu, singularity, plného energie. Tato oblast tvořila velmi horké a husté prostředí se silnou gravitací. Jakmile se začalo univerzum rozpínat, ochlazovalo se a řídlo. Vzniklo elektromagnetické záření, hmota se shlukovala do plynných a prachových mračen, z nichž později vznikly galaktické kupy. Tento model však neřeší některé otázky, na které se teoretičtí fyzici snaží několik let odpovědět.
Proč se vesmír vůbec rozpínal? Kde se vzala tak velká síla a proč působila jen po určitou dobu? „Výzvou pro ekpyrotickou kosmologii je vysvětlit, co se dělo mezi fází smršťování a současnou fází expanze standardního velkého třesku," vysvětlují Robert Brandenberger a Ziwei Wang ve své studii, která vyšla v časopise Physical Review D. „Naše hypotéza není v rozporu s aktuálním učením, spíše jde o revizi neúplné teorie, již by skončila epickým selháním kosmu."
Brandenberger a Wang se opírají o hypotézu superstrun, která pracuje s gravitací v milimetrovém měřítku. Podle ní je každý 4rozměrný bod v našem univerzu uzavřen ve vícerozměrné D-bránové stěně, kde interagují silné, slabé, elektromagnetické a gravitační síly. Podle ekpyrotické kosmologie vesmír vznikl ve chvíli, kdy se srazily dvě z těchto bran.
Ekpyrotická kosmologie
„Náš vesmír byl nejprve chladnou bránou. V určité chvíli se od ní oddělila lehčí, s níž se pak srazila. To způsobilo uvolnění velké masy energie," říká Brandenberger. Vesmír tedy podle ekpyrotické kosmologie nezačal svoji existenci v nekonečně horké singularitě, jak to tvrdí teorie velkého třesku, ale vznikl z konečné hustoty a teploty.
Velký odraz založený na teorii strun navíc nabízí možnost, že bychom mohli žít v kosmu s dalšími dimenzemi. „Počítáme s tím, že prostor má devět dimenzí. Tři vidíme a šest dalších jsou tak malé, že je nespatříme ani s nejlepším mikroskopem," vysvětluje Brandenberger.
Zdroj:
