Kniha byla určena především dospívajícím čtenářům. Byla poskládána z esejí, publikovaných v časopise „Technika pro mládež“, kam Vasilij Zacharčenko od roku 1947 přispíval jako redaktor. Její hlavní zápletkou je cesta napříč územím budoucího Sovětského svazu, během níž autor popisuje, jak se změnila energetika, chemický průmysl, metalurgie, doprava a zemědělství.

I přestože je dílo naplněno ideologií a komunistickou propagandou, představuje zajímavý vhled do autorova myšlení. Jako absolvent Moskevského energetického institutu a milovník UFO se Vasilij Dmitrijevič nebál propustit uzdu své fantazii. V mnohém se překvapivě strefil.

Cesta do zítřka

V době, kdy byly nejrozšířenějším zdrojem elektrické energie uhelné elektrárny, představuje několik druhů „nových uhlí”. Žluté zastupuje solární energii a modré vodní turbíny. Elektřinu však dokáže vyrobit i vítr nebo atom. „Inženýři vypracovali metodu, díky níž obnovili vyčerpané ropné prameny,” chlubí se autor. Sovětští vědci zároveň dokázali pěstovat rostliny ve starých dolech.

V knize se objevují také autonomní vozidla s elektromotorem, která se nabíjejí během pohybu na vozovce. Pyšní se zařízením „pro úpravu vzduchu, jež vyrábí příjemný chládek.” Rychlý přesun z bodu A do bodu B mají podle Zacharčenka zajistit drobné jednomístné helikoptéry - gyrokoptéry.

V budoucím Sovětském svazu měla být samozřejmostí robotizace. Vasilij Dmitrijevič předpokládal, že manuální práci dělníků nahradí automatické stroje, jež jsou podle něj efektivnější a preciznější. Využití našly jak v průmyslu a zemědělství, tak v rámci přeměny krajiny.

Budoucnost SSSR

Ve své Cestě do zítřka autor napsal, že „Od přírody nelze čekat milosti. Proto je nutné napravit její nespravedlnosti.” Představuje tak plán, jak krajinu pokořit a využít ji v lidský prospěch. Jeho vizí byla především regulace vodních toků. Sovětský svaz měl všechny své řeky propojit hustou sítí kanálů a vybudovat na nich umělá jezera či moře. Terénní úpravy měly být v režii nejen bagrů, ale také řízených jaderných explozí.

Vasilij Dmitrijevič Zacharčenko snil i o cestě do vesmíru. V knize popsal, jakým způsobem kosmonauti řídí raketoplán a jak vypadá vesmírná stanice na oběžné dráze. Měla sloužit jako zastávka pro lodě směřující do vzdálenějších hlubin kosmu a zdroj zásob. „Možnosti naší říše jsou tak veliké, že není praktických úkolů, které bychom nemohli rozřešit,” říká autor v doslovu.

Zdroje: www.fantlab.ru, www.ru.wikipedia.org, www.emefka.sk, www.databazeknih.cz