Na počátku 50. let 20. století vykreslil sovětský autor Vasilij Dimitrijevič Zacharčenko ve své knize, jejíž název je přeložen do češtiny jako Cesta do budoucnosti, barvitý obraz budoucnosti. Navzdory tomu, že nad příběhem visel mrak komunistické ideologie, se Zacharčenkovi podařilo předpovědět některé budoucí technologie s překvapivou přesností.
Kniha v mnohém předjímá budoucnost
Energetické zdroje v barvách
Zacharčenko, absolvent Moskevského energetického institutu, ve svém díle předvedl své hluboké znalosti energetického průmyslu. V době, kdy dominovaly uhelné elektrárny, autor předvídal rozmanitou škálu energetických zdrojů, včetně větrných, vodních, solárních, jaderných a přílivových elektráren. Zajímavé je, že každý z těchto zdrojů označil jako "uhlí" určité barvy, což je kuriózní termín, který z dnešního pohledu může působit úsměvně.
Nynějšíma očima vidíme, že se Zacharčenkovy energetické předpovědi z velké části naplnily, přičemž zelené zdroje, jako je větrná a solární energie, získávají stále na významu. Jeho vize se dokonce dotýkala obnovy starých ropných pramenů, což je i nyní zbožné přání, které je stále náročné si představit do detailu.
Doprava budoucnosti v knize je pro nás skutečnost
Doprava v Zacharčenkově budoucnosti nebyla daleko od dnešní reality. Součástí jeho vize byly elektromobily s možností automatického řízení, podobné těm, které vyrábí například Tesla. Zmínka o autogyrosu neboli gyrokoptéře jako běžném dopravním prostředku pro každodenní dojíždění do práce dodává autorově předpovědi zajímavý nádech a ukazuje jeho nápaditou předvídavost.
Protože video o knize není k dispozici, podívejte se na jinou vizi blízké budoucnosti - za necelých 30 let:
Robotizace – plusy i minusy
Automatizace, téma opakující se v celé knize, přesně předpověděla nahrazení manuální práce efektivními a přesnými stroji. Vzhledem k tomu, že jsme svědky probíhajícího procesu automatizace v našem současném světě, Zacharčenkova vize se shoduje se současným vývojem, i když s některými znepokojivými zprávami pro zaměstnance, kterým hrozí v důsledku robotizace ztráta zaměstnání.
V krajinářství se sekl…, ale ve výzkumu vesmíru ne
Jen autorovy krajinářské předpovědi však odrážejí myšlení jiné doby. V 50. letech 20. století se kladl důraz na přetváření přírody tak, aby sloužila lidským potřebám, což je v příkrém rozporu s dnešními snahami o ochranu životního prostředí. Myšlenka využití řízených jaderných výbuchů pro terénní úpravy sice byla v některých případech realizována, ale nebyla běžnou praxí.
Zacharčenkovy vesmírné předpovědi, včetně poměrně ambiciózního vyobrazení vesmírné stanice pojmenované "Ciolkovského ostrov", předznamenaly konečnou realitu kosmického výzkumu. Ačkoli vesmírná stanice Mir, která byla v provozu v roce 1986, nedosahovala velikosti popsané v knize, faktem zůstává, že se autor odvážil snít o dobývání vesmíru lidstvem.
I když se některé aspekty Zacharčenkovy vize mohou zdát kuriózní nebo se míjejí účinkem, jeho přesné předpovědi slouží jako svědectví o zajímavém tanci mezi představivostí a realitou v neustále se vyvíjejícím prostředí technického pokroku.
Zdroje: emefka.sk, www.databazeknih.cz
