Sir Isaac Newton se narodil 4. ledna roku 1643 do rodiny zámožného vlastníka půdy. Vychovávali ho prarodiče, již byli šlechtici, a proto si mohli dovolil poslat svého vnuka do školy. Po absolvování gymnázia nastoupil na Trinity College v Cambridge, kde se poprvé setkal s myšlenkami Galilea, Descarta, Keplera i Euklida. Od srpna 1665 do dubna 1667 byla univerzita kvůli morové epidemii uzavřena. Newton se vrátil do rodného Woolsthorpu, kde rozvinul svou teorii gravitace, vynalezl diferenciální počet a vytvořil vlastní hypotézu podstaty světla a barev.
O dvacet let později sepsal publikaci Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica, která položila základy klasické mechaniky. Dodnes je dílo řazeno mezi nejdůležitější knihy v historii vědy. Newton v něm popisuje zákon všeobecné gravitace a tři zákony pohybu. Ty se staly absolutním základem vědeckého pohledu na fyzický vesmír.
Zákon zachování hybnosti
Newton během let zjistil, že působí-li jedno těleso na druhé určitou silou, to na první působí stejnou silou, jen opačným směrem. Tomuto poznatku se říká Zákon akce a reakce. Vědec však šel dál a odpozoroval, že objekty si mohou vzájemnými nárazy předávat tzv. hybnost. Fyzikální veličinu, jež je součinem hmotnosti a rychlosti.
Tu například využíváme, když hrajeme kulečník. Jakmile šťouchneme do koule, rozpohybujeme jí. Ta, ve chvíli, kdy se dotkne jiné koule, ji předá svou hybnost. Součet hybností v izolované soustavě, tedy v prostředí, kde nepůsobí žádné vnější síly nebo se tyto síly navzájem ruší, se tak nemění.
Vědci z Georgia Institute of Technology v USA ale tvrdí, že pokud by se tělesa nacházela v zakřiveném prostoru, mohly by se pohybovat samy od sebe. Nepotřebovaly by k tomu žádný vnější impuls. Svou studii zveřejnili v prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Zachování hybnosti neplatí
Fyzici zkonstruovali robota složeného z řady motorů. Ty jezdily po dráze ve tvaru oblouku, která byla připojena k rotující hřídeli, podepřené vzduchovými ložisky a pouzdrem. Tak se minimalizovalo tření.
„Zjistili jsme, že motoroví roboti se začali pohybovat díky gravitaci. Tření na ně působilo jen nepatrně. Síly se však zkombinovaly s efektem zakřivení. Výsledkem byla podivná dynamika s vlastnostmi, jež by se samy o sobě nemohly vyvolat," vysvětluje vedoucí výzkumu Zeb Rocklin. „Předpokládáme, že naše práce bude užitečná v široké škále oborů. Od satelitní komunikace po dopravu."
Zdroj:
www.news.sky.com, www.edu.ceskatelevize.cz, www.cs.wikipedia.org, www.pnas.org