Od mládí byl srovnáván s úspěchy svého otce Karla IV. Možná i proto Václav poměrně brzy rezignoval na vladařské ambice a raději se oddával lovu, hodování a krásným ženám.

Zakousnutá královna

Poprvé se oženil už v devíti letech, přičemž sňatek se čtrnáctiletou Johannou Bavorskou domluvil jeho otec. Mladá dvojice spolu začala skutečně žít o šest let později. O Johanně se nedochovalo mnoho zpráv, veřejného života se totiž obvykle neúčastnila. Naopak její smrt z roku 1386 dobové prameny rozebírají poměrně široce.

Podle brabantského kronikáře Edmunda de Dyntera osudného dne kolem třetí hodiny ranní „prudce vstala z lůžka a s hlukem šmátrala pod lůžkem po noční váze.“ Přitom zřejmě polekala jednoho z velkých loveckých psů, který jí prokousl hrdlo. Podle jiných pramenů ji zvíře sice kouslo, ale Johanna zemřela na vzteklinu. Existuje však i teorie, podle níž podlehla moru.

Václav nezůstal sám dlouho. Okouzlila ho Žofie Bavorská (1376-1428), kterou si vzal v roce 1389. V té době se ale pod ním trůn už povážlivě kymácel. Šlechtici byli stále nespokojenější s jeho politickou nečinností, takže ho zbavili moci a v roce 1394 ho dokonce uvěznili. Panovník však se zajetí unikl, k čemuž se váže zajímavý příběh. Do své Kroniky české jej v 16. století zanesl Václav Hájek z Libočan.

Panovníka drželi na staroměstské radnici. Jednou Václav požádal, zda by směl navštívit lázně u Karlova mostu. Dostal svolení, ale také čtyřčlennou stráž. Posléze se chtěl smočit přímo v řece. Strážci si byli jistí, že bez šatů neuteče a tak souhlasili.

Panovník však skočil do loďky a s pomocí krásné lazebnice Zuzany vesloval na druhý břeh. Sotva vystoupili, Václav řekl své zachránkyni: „Pojď se mnou a věz, že ti ještě dnes večer dám sto zlatých.“ Překvapená dívka souhlasila, i když stále netušila, koho vlastně doprovází.

Hanbatá bible

Dvojice se vydala proti proudu řeky, v Chuchli se na jiné loďce dostala zpět na pravý břeh Vltavy a zamířila k Václavovu hrádku v Kunraticích. Až tam šokovaná lazebnice poznala totožnost svého společníka.

Omlouvala se za neuctivé chování, ale Václav ji upokojil, dal ji obléknout do honosných šatů, předal slíbenou odměnu a pozval na hostinu. Pak řekl: „Protože jsi mě celou cestu doprovázela a u večeře vedle mne seděla, slušelo by se, abys i v noci se mnou na lůžku ležela.“

Zuzana se po panovníkově boku objevovala několik let, za což dostala nejen vlastní lázně, ale také získala povýšení pro celé lazebnické řemeslo.

Romantický příběh však má jeden háček. Patrně se nikdy nestal, alespoň ne tak, jak ho líčí Václav Hájek z Libočan. Zuzana se neobjevuje nikde jinde než v jeho kronice. Václav s ní také nemohl prchnout na hrad v Kunraticích, neboť jej nechal vystavět až v roce 1411.

Na druhé straně je pravda, že Václav padl do zajetí šlechty a poblíž Karlova mostu stály lázně, kam rád chodil. Rovněž je fakt, že Václav měl pro lazebnice velkou slabost. Vlastní rukopis bible si nechal vyzdobit odvážnými obrázky, mezi nimiž hrály prim polonahé nebo v průsvitných šatech oděné dívky, které měly v rukou vědra nebo svazky metliček ke šlehání v parní lázni.

Lazebnice byly tehdy známé i tím, že kromě koupelí a masáží běžně poskytovaly „Venušiny služby“, což byl dobový výraz pro erotické hrátky. Navzdory bujarému sexuálnímu apetitu však zůstal Václav bezdětný, což svědčí o jeho neplodnosti. Na trůnu ho tak po jeho smrti vystřídal bratr Zikmund Lucemburský.