Charterový let z jugoslávského Tivetu do Prahy probíhal bez nejmenších komplikací. Na palubě bylo 115 převážně československých turistů, kteří se vraceli z dovolené. Starali se o ně tři usměvavé letušky. V pilotní kabině čtyři roky starého amerického stroje DC-9 seděli dva zkušení muži. Čtyřicetiletý kapitán Miodrag Marovič měl nalétáno téměř pět tisíc hodin, o rok mladší druhý pilot strávil za kniplem dokonce šest a půl tisíce hodin.

Problémy začaly až nad severním krajem Prahy, kde se letoun musel otočit, aby mohl dosednout v Ruzyni. Místy se povalovala hustá mlha, ale počasí nebylo tak špatné, aby komplikovalo přistání. Dispečer na věži však posádku upozornil, že na letišti nefungují dva systémy, které ulehčují přistání. Piloty to evidentně zaskočilo, chvíli zvažovali přistání na jiném letišti, ale nakonec se rozhodli dodržet původní plán. Od té doby se už neozvali. Dispečer si myslel, že mají poruchu odpovídacího zařízení a pokračoval v jednosměrném udílení pokynů. Pak mu ale letadlo zmizelo z obrazovky radaru.

Pasažér piloty varovat nestihl

Mezi cestujícími byl člověk, který toho o přistání na ruzyňském letišti věděl víc než kdokoli jiný. Vladimír Velich tam testoval navigační zařízení a krátce před neštěstím pouhým pohledem z okna zjistil, že piloti letí špatně. Podle vyprávění jeho ženy, která tragédii na rozdíl od něj přežila, se krátce před nárazem odpoutal a vyrazil upozornit piloty. Do jejich kabiny už ale nedoběhl.

Letoun škrtl o zalesněné skály nad Vltavou a dopadl do zahrádkářské kolonie v Suchdole několik kilometrů před letištěm. Nehoda si vyžádala 79 obětí a jen zázrakem jich nebylo víc. Kvůli špatnému počasí byla zahrádkářská kolonie téměř vylidněná, takže na zemi nezahynul jediný člověk. Stejně tak je neuvěřitelné, že přežilo 41 pasažérů. Velkou zásluhu na tom má nejen fakt, že se nehoda stala v obydlené oblasti, takže svědci hned žhavili telefony, ale také mimořádný výkon záchranářů.

Původně měli nahlášený pád malého letadla a skutečný rozsah tragédie zjistili až na místě. Přesto byli všichni přeživší na cestě do nemocnice za pouhých 35 minut od oznámení katastrofy.

Do poslední chvíle netušili, že je něco špatně

Zatímco záchranářům práce skončila poměrně rychle, vyšetřovatelé si lámou hlavu dodnes. Jednoznačnou příčinu pádu letadla určit nedokázali. Obě černé skřínky sice našli, ale páska v hlasovém záznamníku byla příliš krátká, takže končila 15 minut před koncem letu. Druhá schránka, která zaznamenávala údaje o letu, jen potvrdila, co už věděli. Piloti z nepochopitelných příčin navedli letadlo příliš nízko. V době nárazu byl letoun 100 metrů pod úrovní ruzyňského letiště, které leží v nadmořské výšce 350 metrů. Dispečer přitom dal pilotům jasný pokyn, aby klesli do výšky 550 metrů. Kde se tedy stala chyba? Jednoznačná odpověď neexistuje.

Oba piloti zahynuli, pitva vyloučila, že by byli pod vlivem alkoholu nebo léků. Z posádky se zachránila jen jedna letuška, která si však z osudného okamžiku vybavila jen náraz do stromu, oblak prachu a hrozivý lomoz.

Nabízela se závada výškoměrů, ty však fungovaly správně. Zbývaly jen spekulace. Spletli si piloti jednotky vzdálenosti a udanou výšku v metrech považovali za údaj ve stopách? Zaměnili osvětlenou silnicí, která vede na dně údolí podél Vltavy za světla ranveje? Těžko říct. Jisté je, že do poslední chvíle netušili, že je něco špatně. Jako první si to zřejmě uvědomil druhý pilot, který těsně před nárazem zvýšil tah motorů. V jeho těle se při pitvě našly stopy po silné stresové reakci. Naopak kapitán byl zcela v klidu. Zřejmě jediný člověk, který věděl, kde se stala chyba, do kabiny již doběhnout nestihl.