Dalo by se říci, že studiem plátna vědci strávili asi více času než autor jeho utkáním. Stovky tisíc hodin však dodnes nepřinesly žádný výsledek a dodnes není možné prokázat, zdali je tato relikvie pravá. Na dokument ve slovenštině se podívejte zde:
Historie pláště sahá do roku 1353
Název plátna je pak odvozen od italského města Turín, kde je tato relikvie v katedrále svatého Jana Křtitele uložena již od roku 1578. Plášť je přitom 436 cm dlouhý, 110 cm široký a váží necelého půl druhého kila. Je uchováván ve vzduchotěsném, neprůstřelném obalu, který jej zároveň chrání před okolním světlem. Je zde v kontrolována vlhkost a teplota a vnitřek schránky je tvořen z 95 % argonem a 0,5 % kyslíkem, aby se dílo uchovalo.
Historie Turínského plátna začíná až v roce 1353, kdy jej francouzský rytíř jménem Geoffroi de Charny přivezl do kláštera v Lirey ve Francii. Zprvu si všichni mysleli, že se jedná o padělek. Dokonce se k jeho padělání i jeden z umělců přiznal. Papež tehdy prohlásil, že se nejedná o Kristův plášť, ale povolil kostelu, aby jej i nadále vystavoval s tím, že nejde o relikvii, ale ikonu.
Fragment repliky Turínského plátna nacházející se v kostele Františkánů v Krakově.
Za rubáš dva hrady
V roce 1453 vnučka Geoffroi de Charny, Markéta, vyměnila plátno savojskému královskému rodu za dva hrady. Kvůli tomuto prodeji byla exkomunikována z katolické církve. Plášť byl převezen do francouzského města Chambéry a v roce 1532 byl poškozen požárem. A právě po požáru jej zřejmě jeptišky vyspravily… a záhada se zamotala ještě více.
Bádání nekončí…
Věřící jsou samozřejmě přesvědčeni, že se jedná o Kristův plášť, do nějž byl zahalen ihned poté, co jej Josef z Arimatie a Nikodém sňali z kříže. Na plátně je totiž i pouhým lidským okem vidět postava sepiové barvy, která navíc přesně vypovídá nejběžnějšímu Ježíšovu ztvárnění. Respektive otisk postavy, který připomíná fotografický negativ. Přestože otisk skutečně vypadá jako muž s dlouhými vlasy a typickým výrazem Krista, vědci dosud neprokázali pravost pláště. A vyzkoušeli snad všechna možná bádání a metody, aby odhalili, zda otisk, který by mohl být Kristovou tváří, je pravý.
Secondo Pia: negativ fotografie Turínského plátna, 28. května 1898.
Popis odpovídá Kristu
Kromě otisku jsou na plášti patrné i skvrny zaschlé krve rezavé barvy. Samotný otisk, domnělý otisk Ježíšovy tváře a těla, je pak patrný pouze na malé části rubáše o tloušťce 180 až 600 nanometrů a dokonale odpovídá lidské anatomii. Díky nejrůznějším vědeckým metodám byla vytvořena dokonce trojrozměrná rekonstrukce tváře včetně těch nejmenších detailů. Analýza nakonec sestavila profil asi 175 až 180 cm vysokého muže o hmotnosti do 81 kilogramů odhadovaného stáří 35 až 40 let, s vousy a vlasy sahajícími až po ramena, s dobře vyvinutým svalstvem. Tento popis se ještě více shodoval s domnělou podobou Krista.
První historický negativ
Nejnovější výzkumy známe z roku 2018. Provedli je italští vědci, kteří analyzovali, co by falešná a skutečná krev s materiálem rubáše udělala. Samozřejmě nepoužili originální rubáš ale simulovaný, aby zjistili, zda krvavé skvrny na rubáši představují to, co se uvádí v Bibli.
Dnes již víme, že ve skutečnosti na plátně není obtisk těla, který by byl daleko více deformovaný, ale „vypálená“ projekce muže. Jedná se tak vlastně o první historický negativ.
Celoplošný snímek Turínského plátna před restaurováním v roce 2002.
Podvrh nebo originál?
Jedna z metod například zkoušela zasadit plášť do dějin pomocí uhlíku. Na konci 80. let minulého století byla tak látka z rubáše testována v nejrůznějších laboratořích světa, v Evropě i v Americe. Restaurátorské práce z roku 2002 odhalily na zadní straně ještě jeden otisk identické tváře. A tím vnesly do záhady ještě více otázek.
Datování pomocí uhlíku poté zasadilo látku do období mezi lety 1260 až 1390 n. l. a vědci se spíše přiklonili k variantě, že se jedná o středověký podvrh. Pak se však zase vše zmenilo. Italští vědci posléze v roce 2011 přišli s tvrzením, že určitá část rubáše mohla pocházet právě z materiálu, který opravily jeptišky poté, co byl rubáš ve středověku poškozen požárem. Tento objev změnil i dataci celého plátna a zasadil jej mezi roky 280 př. n. l. až 220 n. l.
Protože s rubášem bylo velmi často manipulováno, je velmi těžké určit jeho původ. Navíc každý další výzkum naopak celý předmět obalí ještě více záhadami. Na relativně malém kousku látky totiž bylo provedeno tolik průzkumů, že nezůstal doslova ani atom na atomu. A přesto dodnes neznáme odpověď. Vatikán dosud neuznává Turínské plátno jako "relikvii" a ani katolická církev nezaujala k jeho pravosti oficiální stanovisko.
Zdroje: cs.wikipedia.org/wiki/turinske_platno, www.zivcakova.sk, paranormal-activity.estranky.cz
