Pro podivné archeologické anomálie se vžil název "nemožné fosilie", a jsou to pozůstatky zachované ve velmi starém kameni, kde nemají co dělat, nebo je velmi záhadné, jak se tam dostaly. Případ úplné kostry ženy, která byla údajně nalezena v hornině staré desítky milionů let, k nim patří.
Faktem ale je, že se dodnes o tomto nálezu ví jen velmi málo, a to dokonce i mezi britskými archeologovy. Stejně tak chybí zprávy o nálezu, a i počet fotografií je velmi omezen – jsou známy pouze dvě. První fotka je černobílá a byla pořízena někdy na počátku 20. století, druhá je kvalitnější a podle všeho byla pořízena v polovině nebo na konci dvacátého století.
Na video o tomto nálezu se podívejte zde:
Záhadná válečná kořist
Poté, co byl v roce 1810 francouzský karibský ostrov Guadeloupe dobyt a zbaven Francouzů anglickým námořnictvem, k úlovku patřila i velká válečná kořist. Ta byla odeslána zpět do Anglie, a mezi rozličnými předměty se nacházela i obrovská kamenná deska.
Nebyla to však deska obyčejná – skrývala lidskou kostru uzavřenou ve skále, která byla součástí mnohem větší desky. Ostatky byly téměř kompletní, chyběla pouze hlava a chodidla a zdálo se, že patřily moderní ženě. Nikdo nevěděl, jak se kostra mohla dostat do tvrdé, neprostupné horniny, jejíž stáří se odhaduje pravděpodobně na období miocénu, tedy asi 25 milionů let.
Je jasné, že v té době na Zemi žádný moderní člověk nebyl…
Výzkum kostry
Admirál sir Alexander Forrester Inglis Cochrane, tehdejší guvernér ostrova, nechal v roce 1813 záhadnou kostru i s okolním skalním hrobem poslat do Britského muzea. Tam byla podrobena četným zkoumáním, jimž se věnoval vědec Karl Koenig, aby se zjistilo, že skutečně patří moderní ženě a že kosti samotné ve skutečnosti nezkameněly.
Při prvním vystavení byla kostra vystavena jako důkaz potopy v Genesis. To však bylo 20 let před Lyellem a téměř 50 let před Darwinem. Deska byla z pískovce a nikomu se nepodařilo určit její stáří, ale někteří vědci jej na konci 19. století považovali právě za důkaz biblické potopy podle knihy Genesis. Jedná se o druh zpevněného vápnitého písku, a přestože se původně předpokládalo, že by mohl pocházet až z miocénu, je pravděpodobnější, že k jeho konkreci došlo mnohem později. Vápencová deska přitom byla součástí útvaru dlouhého více než 1,6 km.
Bizarní kostra byla poté vystavena v muzeu jako anomálie a pak roku 1881 přemístěna do Přírodovědného muzea. Zejména v době popularity Darwinovy evoluční teorie tento nález zcela odporoval jejím myšlenkám. Guadeloupská žena zůstala vystavena až do roku 1967, a poté přemístěna do skladů muzea. Stále její záhada není vyřešena, ale dosud existují lidé, tzv. kreacionisté, kteří na jejím základě tvrdí, že svět je mladší, než tvrdí evoluce.
Roztodivné teorie
Jak jinak by se do prastarého vápence z doby miocénu dostaly pozůstatky moderního člověka? Jedná se o další z nálezů, který jen nahrává konspiračním teoretikům. Někteří tvrdí, že guadeloupská žena je důkazem cestování v čase, anebo jsou zde opět stoupenci mimozemských teorií. Z některých koutů kreacionistické argumentace se dokonce objevily názory, že muzeum kostru záměrně stáhlo z expozice, aby ji ukrylo v rámci jakéhosi spiknutí, které má zakrýt pravdu a podpořit jejich evolucionistickou agendu.
Zvláštní je ale i poloha místa, kde byla kostra nalezena. Bylo zde totiž objeveno i mnoho dalších lidských ostatků, protože se jedná o hřbitov z 15. století a z doby Kolumbových cest do Karibiku. Hřbitov byl objevem na místě až později.
Proto je možné, že nález ženy je jen tělem pohřbeným ve zdejším pískovci, nebo že tam náhodou spadlo náhodou a kolem něj se vytvořil měkký kámen, který později ztvrdl. I proto je myšlenka, že guadeloupská žena je skutečným příkladem moderního člověka ve 25 milionů let staré skále, většinou vysmívána.
Je zvláštní, že se dosud nikdo nezabýval důkladným studiem této kostry. Uvidíme, zda budoucnost něco změní.
Zdroje:
mysteriesrunsolved.com, coolinterestingstuff.com, genesisevidence.org
