Průvodci v muzeích vám možná vylíčí děsuplné historky o tom, jak se "hruška" ve středověku zaváděla do análních otvorů homosexuálně orientovaných mužů a do vagín čarodějnic a nevěrných žen. Mučení způsobilo oběti nepředstavitelnou bolest a krvácení, ale zřídka ji přímo usmrtilo, takže se většinou kombinovalo s dalšími krutými metodami.
Historici se ale na tajemné předměty ve tvaru rozevíratelné hrušky dívají zcela jinak. Za prvé, první zmínky o nástroji tohoto typu se objevují teprve ve spisech ze 17. století, přičemž hrušky vystavené v muzeích pocházejí ze století ještě pozdějších. O tom, že se nejedná o středověký nástroj, svědčí také způsob zpracování.
Co nás ale překvapí ještě více, zdobnost provedení podle odborníků neodpovídá stylu dobových nástrojů používaných při mučení. Proč by si staří řemeslníci dávali tolik práce s vyumělkovanými ornamenty, když by jim šlo jen o to, aby hruška zasunutá do tělního otvoru vykroutila z mučeného konečné doznání?
V pramenech z konce 19. století se hovoří o tom, že nástroj podobný hrušce používali svého času holandší lupiči. Strkali ji prý do úst přepadených, aby jim znemožnili volat o pomoc. Je tedy možné, že děsivě vyhlížející kovový nástroj nakonec nebyl ničím jiným, než důmyslně vyrobeným roubíkem. Na druhé straně se nabízí i varianta, že hruška ve skutečnosti sloužila k nějakému zcela jinému a naprosto nevinnému účelu, který zatím zůstává neobjevený.