Vznik hrušky je datován do období kolem roku 1600. Pravděpodobně byl jejím vynálezcem lupič jménem Capitaine Gauchero de Palioly. Ten použil železnou hrušku jako roubík, když vykrádal domov jednoho bohatého Pařížana. Podobný způsob využití tohoto nástroje uvádí i různé zdroje z 19. století, kdy bývala hruška používána jako nástroj pro vydírání. Lidé si ji oblíbili hlavně v Holandsku. Otočením klíče hrušky v ústech se rozevřely jednotlivé kovové lístky ostré jako žiletky a oběť se tak nemohla ani nadechnout. Vícenásobné plátky nutily ústa natahovat až za jejich hranice možností. Mučicí nástroj pak bylo možné vyjmout pouze za pomoci klíče. V praxi to znamenalo, že oběti museli dát zločincům tučný úplatek, aby klíč dostali.

Je znám i jiný způsob, jak se mučicí nástroj zvaný hruška používal. Během výslechů probíhajících v 17. století byly sepnuté kovové lístky ve tvaru hrušky vtlačeny na do vnitřních útrob obětí, a pokud nešťastníci neprozradili to, co mučitelé chtěli vědět, děly se věci. Opět stačilo otočit klíčem a plátky se začaly v úzkých otvorech pomalu otevírat. Cílem nebylo propíchnout maso, což by vedlo k smrtelnému krvácení. Nástroj byl určen k co největšímu roztahování, napínání a trhání pokožky, přetěžování citlivých nervových zakončení a tím vyvolávání neuvěřitelného trápení a bolesti. Vyslýchaný většinou vydržel maximálně hodiny, než vyzradil vše.

Hrušky se používaly podle typu provinění, např. homosexuálům se vkládaly do řitního otvoru, kacířům do úst a domnělým čarodějnicím do pochvy. Nešťastnicím se rozevíráním kovových plátků mohl roztrhnout děložní čípek nebo dokonce střeva. Pokud se následně žena přiznala, že opravdu provádí magické rituály, byla upálena na hranici či jinak usmrcena. Pro mučené tedy vznikaly situace, ze kterých nebylo úniku. Mnoho lidí bylo mučeno ve středověkých kobkách, kde později na následky zranění zemřeli.

Zajímavým faktem je, že většina nalezených muzejních exponátů, je bohatě zdobena. Některé mají ve spodní části každého listu malé hroty, jejichž účel není dodnes známý. Pozdější výzkumy odhalily, že nástroj se k mučení používat nemusel. Nejen, že pružiny byly příliš slabé na to, aby otevřely lidské otvory, ale západka nebyla navržena tak, aby se vůbec mohla uvnitř úzkého prostoru otevřít. Děsivě vyhlížející hruška tak mohla ve skutečnosti sloužit například jako prodlužovač obuvi nebo napínák ponožek či rozpínač rukavic. Mýtus o mučícím nástroji si tak mohli lidé jednodušše vymyslet. Kdo ví, jak to skutečně bylo.