Kunhuta byla daleko za hranicemi proslulá svou krásou a temperamentem. Přemysla Otakara II. často doprovázela na turnaje a pomáhala mu s vládou. Podle některých pramenů na něj měla velký vliv a byla to právě ona, která ho donutila jít do bitvy na Moravském poli.

Zlí jazykové navíc tvrdili, že ho poslala na jistou smrt, aby mohla být se svým milencem. Podle spisovatelky Gabriely Šarochové však nebylo možné, aby Záviš mohl na Přemyslově dvoře za jeho života pobývat a udělat z něj paroháče. Mezi Vítkovci a Přemyslovci panovala otevřená nevraživost, jež vyvrcholila v listopadu 1276 vzpourou jihočeského rodu proti králi. Kunhuta se tak s bývalým rebelem Závišem potkala pravděpodobně až v roce 1279, rok po Přemyslově smrti.

Kunhuta a Záviš z Falkenštejna

Po bitvě na Moravském poli bylo české království svěřeno do rukou Oty Braniborského. Ten si svou moc začal prosazovat násilím. Jeho vojska loupila, vypalovala vesnice, vraždila a znásilňovala. Zároveň rozkrádala i majetek české šlechty. Na Opavsku se tak začaly vytvářet oddíly rytířů oddaných královně-vdově. Do jejich čela se postavil Záviš z Falkenštejna.

Pragmatické partnerství během krátké doby přerostlo v milostný poměr. Záviš královnu naprosto ohromil. Byl nejen pohledný, ale také silný, chytrý a dokonce prý uměl také veršovat. Začaly se šířit pomluvy, že je Kunhuta očarovaná. Jak jinak si vysvětlit, že se do pouhého rytíře, a zároveň nepřítele svého zesnulého manžela, zamilovala?

„...Jeden šlechtic z Čech, jménem Záviš, začal býti v službách ochotnější a v rozmluvách důvěrnější. A jak mysl žen snadno podléhá změnám, královna ho ustanovila v denní družině svého dvora přednějším. Záviš, pozorujíc toho zatoužil po vyšších věcech. Vzbudil v srdci Kunhuty lásku, obelstiv ji černokněžnickými pokusy...,“ píše se ve Zbraslavské kronice.

Láska až za hrob

Kunhuta na pomluvy nedala. Toužila po lásce a ne po prázdném loži. Rok po seznámení se Závišem mu porodila syna Jana. Vše nasvědčovalo tomu, že se vše v dobré obrací. V roce 1283 byla po Václavově návratu z braniborského zajetí přijata zpátky ke dvoru. S ní i její milenec, který se stal královým rádcem a do významných úřadů dosadil své příbuzné a přátele. S Královnou se oficiálně oženil o dva roky později.

Zanedlouho po svatbě však Kunhuta nečekaně zemřela a Záviš začal ztrácet vliv. Aby ho opět posílil, oženil se se sestrou uherského krále Alžbětou. Ta mu v roce 1289 porodila syna. Mezitím ale nový král Václav II. přehodnotil situaci. Rozhodl se, že získá otčímův majetek, jež mu královna darovala.

Zdroj: Youtube

Když ho tedy Záviš pozval na křest, na oko s účastí souhlasil. Místo sebe však poslal biřice. V zajetí zůstal bývalý králův rádce do léta 1290. Mezitím Václavům vojevůdce Mikuláš Opavský objížděl jihočeské hrady a pod pohrůžkou Závišovy popravy donutil hejtmany jednotlivých tvrzí, aby mu každou z nich vydali. Změna nastala až u hradu Hluboká, kde byl správce Závišův starší bratr Vítek z Krumlova. Ten ustoupit nehodlal. Ten, který si podle Zbraslavského kronikáře „přivlastnil nejen manželku, ale i poklad a veškerou nádheru krále Otakara..." byl před hradbami popraven dne 24. srpna 1290. Legenda říká, že mu kat setnul hlavu nabroušeným dřevěným prknem.

Zdroj:

www.cs.wikipedia.org, www.dvojka.rozhlas.cz, www.ceskozemepribehu.cz, www.casjenprome.cz