Immurement: Zazdění za živa bylo trestem za hříchy těla a ne vždy končilo smrtí

21. prosinec 2020 četba na 3 minuty
Zazdívání zaživa bylo jednou z nejkrutějších metod mučení

Zazdívání zaživa bylo jednou z nejkrutějších metod mučení

Foto: Wikimedia Commons, By Alexandre-Évariste Fragonard, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/i

Málokdo by si chtěl ještě před smrtí vyzkoušet, jaké je to ležet v rakvi nebo jiné stísněné krabici, stát nepřetržitě hodiny a hodiny na místě, kdy na dotek špičky nosu máte pouze zeď s dírou na přísun vzduchu a jídla. Naši předci byli vynalézaví, a když tedy okolnosti přinutily vymyslet mučicí a pohřební metodu bez prolití krve, Immurement byl tím "pravým ořechovým".  

Immurement neznamenal nutně smrt. Napříč historií lidé vymýšleli různé způsoby, jak svému protivníkovi způsobit šílenou bolest nebo ho nechat pomalu umírat. Immurement byl jedním z nich, byl totiž používaný jako způsob potrestání zejména těch hříšníků, kdo se dopustili hříchů těla. Tito jedinci byli zamčeni hluboko v klášteře nebo zazděni uvnitř místností s malým otvorem pro jídlo a vodu po celé měsíce nebo dokonce roky. Mnoho z obětí ale stejně svůj úděl nepřežila. Nekonečná tma, nuda, zápach vlastního těla, hlad, žízeň a tepající myšlenky způsobily, že se zazdění lidé zbláznili nebo si o zeď rozbili hlavu, aby své utrpení zkrátili.

Jedno z prvních použití imurementu se  datuje do Římské říše, kdy bylo použito jako trest pro třídu kněžek známých jako Vestalské panny. Vestálky byly dívky z respektovaných římských rodin a byly považovány za osoby bez duševních a fyzických vad. Složily přísný slib celibátu a zavázaly se, že budou inklinovat k posvátnému ohni na počest Vesty, bohyně domova a rodiny.

Mnoho žen však slib celibátu porušovala, a tak se vymyslel trest, který splňoval podmínku zákazu prolití krve Vestálské panny. Dívku zavedli do malé místnosti, která byla vybavena gaučem a malým množstvím jídla a vody. Vchod se pak nechal zazdít a bývalá Vestálka mohla pouze čekat na smrt. (Zdroj: www.allthatsinteresting.com, červen 2017)

Z Immurementu se stala oblíbená metoda, jak se někoho zbavit, aniž by se našlo tělo. Zazdění se hojně používalo napříč Evropou a Asií skoro až do 18. století. A tento trest se netýkal pouze kněžek nebo cizoložníků, pomalým čekáním na smrt museli projít i kněží, kteří sexuálně zneužívali malé chlapce, otroci najatí na stavbu obranné zdi nebo dokonce kojenci z velmi chudých rodin.

Ve starém Římě bylo běžné, že se zazdívaly nechtěné děti prostitutek nebo děti matek, které prožívaly chudobu, strach nebo stud.

Nejznámějšími příběhy o Immurementu na našem území je ten o Ottovi III. z Olomouce, který nechal zazdít 20 mnichů a opata Deocara přímo v refektáři kláštera Hradisko, aby tam zemřeli hladem. Byl to trest za to, že jeden z mnichů prý hladil jeho manželku. Pravda však ukazuje spíše na to, že se Otto chtěl obohatit klášterním bohatstvím. (Zdroj: www.en.wikipedie.org, Immurement )

Akční letáky