Immurement neznamenal nutně smrt. Napříč historií lidé vymýšleli různé způsoby, jak svému protivníkovi způsobit šílenou bolest nebo ho nechat pomalu umírat. Immurement byl jedním z nich, byl totiž používaný jako způsob potrestání zejména těch hříšníků, kdo se dopustili hříchů těla. Tito jedinci byli zamčeni hluboko v klášteře nebo zazděni uvnitř místností s malým otvorem pro jídlo a vodu po celé měsíce nebo dokonce roky. Mnoho z obětí ale stejně svůj úděl nepřežila. Nekonečná tma, nuda, zápach vlastního těla, hlad, žízeň a tepající myšlenky způsobily, že se zazdění lidé zbláznili nebo si o zeď rozbili hlavu, aby své utrpení zkrátili.
Jedno z prvních použití imurementu se datuje do Římské říše, kdy bylo použito jako trest pro třídu kněžek známých jako Vestalské panny. Vestálky byly dívky z respektovaných římských rodin a byly považovány za osoby bez duševních a fyzických vad. Složily přísný slib celibátu a zavázaly se, že budou inklinovat k posvátnému ohni na počest Vesty, bohyně domova a rodiny.
Mnoho žen však slib celibátu porušovala, a tak se vymyslel trest, který splňoval podmínku zákazu prolití krve Vestálské panny. Dívku zavedli do malé místnosti, která byla vybavena gaučem a malým množstvím jídla a vody. Vchod se pak nechal zazdít a bývalá Vestálka mohla pouze čekat na smrt. (Zdroj: www.allthatsinteresting.com, červen 2017)
Z Immurementu se stala oblíbená metoda, jak se někoho zbavit, aniž by se našlo tělo. Zazdění se hojně používalo napříč Evropou a Asií skoro až do 18. století. A tento trest se netýkal pouze kněžek nebo cizoložníků, pomalým čekáním na smrt museli projít i kněží, kteří sexuálně zneužívali malé chlapce, otroci najatí na stavbu obranné zdi nebo dokonce kojenci z velmi chudých rodin.
Ve starém Římě bylo běžné, že se zazdívaly nechtěné děti prostitutek nebo děti matek, které prožívaly chudobu, strach nebo stud.
Nejznámějšími příběhy o Immurementu na našem území je ten o Ottovi III. z Olomouce, který nechal zazdít 20 mnichů a opata Deocara přímo v refektáři kláštera Hradisko, aby tam zemřeli hladem. Byl to trest za to, že jeden z mnichů prý hladil jeho manželku. Pravda však ukazuje spíše na to, že se Otto chtěl obohatit klášterním bohatstvím. (Zdroj: www.en.wikipedie.org, Immurement )
