Polsko po skončení první světové války oslavovalo téměř zapomenutou samostatnost. Po více než století bylo jeho území rozděleno mezi Rusko, Rakousko a Prusko, což vedlo k paradoxu, že ve velké válce byli Poláci nuceni bojovat proti sobě navzájem.
Čerstvý náčelník státu Józef Piłsudski si uvědomoval, že svoboda jeho země je v poválečné Evropě křehkou vílou, a s nelibostí sledoval rozpínání Sovětů na Ukrajině. V dubnu roku 1920 vytáhl na Kyjev a předal ho ukrajinské vládě. Západní front Rudé armády však v té době dostal od Lenina rozkaz přinést revoluci do Berlína, a to "přes mrtvolu bílého Polska". Sověti tvrdě udeřili na severu od Bereziny a polská armáda se před nimi stahovala.
Józef Piłsudski na obřím plakátu ve Varšavě
Piłsudski upínal naděje ke spojenectví s Velkou Británií, ale tamní premiér David Lloyd George se rozhodl Polsko obětovat za cenu udržení míru s Leninem. Francie si bez britské podpory na další válku netroufla, a tak Polákům poskytla jen pomoc v podobě hrstky vojenských odborníků. Pro zajímavost, bojů proti Sovětům se tehdy účastnil i budoucí francouzský prezident Charles de Gaulle.
Právě on byl také v srpnu 1920 svědkem ohromujícího vítězství Poláků na předměstích Varšavy, kdy se Sověti dávali na útěk a vzdávali se po celých oddílech. Mladičké a křehké Polsko, které západní mocnosti odepsaly, se dokázalo nepříteli ubránit samo. Někteří katoličtí duchovní dodnes tvrdí, že šlo o zázrak; k polskému vítězství měly dopomoci modlitby, pronášené věřícími po celé zemi, a Rudou armádu prý dokonce zahnala na ústup Černá madona čenstochovská, která se zjevila nad jejími oddíly.
(Zdroj: www.idnes.cz, Zpravodajství, srpen 2020)
Historikové však na věc pohlížejí střízlivějším zrakem. Sověti podle nich v první řadě přecenili touhu polských proletářů a rolníků po revoluci. Ukázalo se, že v Polsku bolševiky nikdo nevnímal jako osvoboditele národa od kapitalistické nadvlády, věřící lid v nich naopak viděl posly antikrista. K polské armádě se připojily davy dobrovolníků všech stavů a profesí, hlásilo se i množství žen. Na koho nezbyla puška, ozbrojil se kosou.
Alegorie vítězství v roce 1920 od Zdzisława Jasińského
Náčelník Piłsudski kromě toho nebyl žádným zelenáčem. Za první světové války se mu přes špatné vybavení jeho legií podařilo provést chytrý manévr a vyfouknout Rusům Krakov. Důvtip ho neopustil ani roku 1920 u Varšavy. Své vojsko rozdělil na dvě části, jednu nechal bojovat se Sověty na severu od města a druhou vyslal nečekaně po pár dnech do protiofenzívy od jihu. Sověti, až v početní převaze, se ocitli v pasti.
(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Józef_Piłsudski)
Polské vítězství na Visle mělo rozhodující vliv na další vývoj evropských dějin. Bolševici vzdali ambice na šíření své moci v Evropě a vyčkali na lepší příležitost, kterou jim později poskytlo spojenectví s Hitlerem. To už byl ale jiný příběh a pro Polsko dopadl smutně, stejně jako pro mnohé další státy východní Evropy, včetně Československa.
