Samurajské zbraně byly ve starém Japonsku projevem postavení a moci a například nošení dvou mečů bylo pro samuraje výsadou. Zbraní však tito neohrožení válečníci dbalí kodexu a pravidel užívali daleko více. Podívejme se na některé z nich, včetně nejslavnější katany.
Samuraj – synonymum katany
Samuraj byl považován za synonymum své katany, protože podle bušidó byla duše samuraje v jeho kataně. Nelze tedy nezačít jinak než katanou. Tento zakřivený, štíhlý dlouhý meč s jednou čepelí, s kruhovou nebo čtvercovou záštitou a dlouhou rukojetí pro obě ruce nosili samurajové na levém boku, ostřím dolů. Přitom ty nejlepší katany pro ně vyráběli mistři řemeslníci. Jejich výroba přitom vrstvila několik tisíc plátů na sebe a trvala i několik let. Řemeslníci – či spíše mistři svého řemesla – pak postupně a opakovaně zahřívali a ohýbali ocel, aby získali čepele mimořádné pevnosti a ostrosti. Katana se dala použít jak k obraně, tak k útoku. Byla silná i dostatečně ostrá, aby projela lidským tělem, a její obliba vzrostla díky změně charakteru boje zblízka, kdy samuraj mohl tasit meč a zasáhnout nepřítele jediným pohybem.
Jak se katana vyráběla, se podívejte zde:
Ikonická naginata
Naginata byla tyčová zbraň s dlouhou čepelí, těžší a pomalejší než japonský meč. Byla klasickou zbraní samurajek. Jednalo se o tyč s dlouhou čepelí, která byla i běžnou součástí věna urozených žen. Ženy přitom používaly ko-naginatu, která byla menší než čepel o-naginaty mužského bojovníka, aby se vyrovnala menší výška ženy a menší síla horní části těla.
Wakizaši – doprovodný meč
Wazikaši se uchovávalo poblíž samurajova lůžka. Z tohoto důvodu se wakizaši často nazývalo "levou rukou" samuraje. Bylo dlouhé 12 až 24 palců a mělo mírně zahnutou čepel s rukojetí čtvercového tvaru. Rukojeť a pochva byly bohatě zdobeny tradičními motivy. Wakizaši byla vlastně pomocná čepel, tedy menší doprovodný meč, a kromě něj používali samurajové ještě tantō, či spojení katany s menším mečem, jež se jmenovalo daishō. Wakizaši byl přitom meč kratší než katana a nosil se společně s ní, přičemž byl používán jako záložní nebo pomocný meč. Tyto meče byly také používány ke spáchání rituální sebevraždy seppuku.
Asymetrický luk Yumi
Ačkoli byli samurajové nejznámější pro své šermířské umění s katanou, kyūjutsu bylo ve skutečnosti považováno za důležitější dovednost. Proto samurajové hojně používali Yumi, neboli asymetrický japonský dlouhý luk. Yumi měl v Japonsku dlouhou historii – samurajové byli jízdní válečníci, kteří používali luk a šíp jako hlavní zbraň při jízdě na koni. Tato zbraň byla velmi populární v období feudálního Japonska, kdy z něj samurajové stříleli japonské šípy známé jako ya. Yumi se vyráběl z vrstveného bambusu, dřeva a kůže, a byl až neskutečně vysoký, měřil přes dva metry a přesahoval výšku lučištníka.
Tantō – krátká dýka
Při seppuku byl také používán krátký nůž, tantō, který někdy nosily i ženy. Pak se nazýval kaiken a ženy jej používaly k sebeobraně. Tantō byl oboustranný nůž s jednoduchým nebo dvojitým ostřím, určený jako bodná nebo sečná zbraň. Většina samurajů nosila jednu z těchto krátkých, ostrých dýk. Používal se jako zbraň, později se však vyvinul do zdobnější a estetičtější podoby. Navíc tento nůž byl poměrně rychle nahrazen katanou a wakizaši.
Kabutowari – malý meč rozbíjel lebky
Kabutowari je poměrně malý meč, který se vyráběl ve dvou podobách. Buď jako meč nebo jako obušek. Čepel meče typu dirk byla určena k rozbití přilby nepřítele. Kabutowari, známý také jako hachiwari, byla zbraň ve tvaru nože a samurajové jej nosili jako poboční zbraň. Díky tomuto noži byli schopni rozbíjet lebky, jelikož i samotný název kabutowari znamená "rozbíječ přilby" nebo "rozbíječ lebky". Kabuto je totiž přilba, kterou samurajové nosili.
Všestrannost samurajů byla neoddiskutovatelná. Umění ovládat zbraně se učili od téměř batolecího věku a někteří samurajové dosáhli i světoznámého věhlasu.
Zdroje:
