Zdeněk Izer se narodil v Praze, a pokud jste si mysleli, že už odmala bylo jasné, že malý klučina má pro srandu uděláno, byli byste na omylu. Malý Zdenda se původně chtěl hlásit na grafickou školu, tam ho ovšem nevzali, a tak přišel na řadu záložní plán. Automechanik.
“Máma tam ještě volala, řekli jí, že se známkami by problém nebyl, ale že k přijetí žáka se započítává i angažovanost rodičů – jenže naši nebyli komunisti, vypráví Izer o svém osudu v rozhovoru pro web iDNES.cz.
Pak už se ale jeho komediantství začalo projevovat v plné síle. Nicméně na automechanika nastoupil, ač nerad. Hodně školu flákal, až ho málem vyrazili za absenci. Pak ale přišla vojna a s ním i osudový okamžik.
“Nastoupil jsem ke stavebnímu útvaru, k nástupcům pétépáků, kde jsem začal dělat kašpara. S kamarádem, co měl kytaru, jsme k MDŽ dostali befel vystoupit pro manželky lampasáků, tak jsme nacvičili pár písniček a imitovali zpěváky,” popsal bavič, který se zanedlouho měl setkat s Petrem Hannigem, který mu otevřel brány do světa showbyznysu.
Pípšoubazar, Buřtcajk, Na palmě
Chvilku dělal obě dvě práce najednou, po večerech vystupoval a přes den opravoval auta. Když už to ale bylo příliš náročné, musel se rozhodnout. A dnes již moc dobře víme, kam jeho kroky vedly dál.
Od roku 1994 se objevoval na České televizi v pořadu Šance. Jeho parketou bylo hlavně napodobování svých kolegů a již existujících pořadů. Na paškál si tedy velmi často bral například Volejte řediteli, Televizní noviny a nebo Receptář.
To byly ovšem jen začátky slavného Zdeňnka Izera, z těchto “napodobovacích” skečí se postupně dopracoval k tomu, že mu nabídli vlastní pořady. Pamětníci tak jistě nezapomenou na show jako Na palmě, Telebazar, Pípšoubazar, Skečbar a nebo Buřtcajk.
Cizí mu nebyl ani zpěv, ostatně jeho interpretace písničky Láska prý od Karla Černocha a Petera Dvorského je legendární dodnes. Co dodnes ale nesetrvalo je typ televizního obsahu. Izerovy pořady přestaly být aktuální, poptávka se přehoupla do řad reality show a dalších typů nových pořadů, a tak se Izer z obrazovek stáhl.
Jezdí po republice a vyprodává kulturáky
Co se týká práce, rozhodně si ale nemůže stěžovat na to, že by jí měl málo. A co že dělá? Jezdí po republice a vyprodává kulturáky. Říkáte si: Skutečně? Ano, skutečně. Pokud budete stát o soukromé vystoupení, můžete ho oslovit, pokud bude mít čas, pravděpodobně vám vyhoví.
“Před lety mi o tom z vlastní zkušenosti vyprávěl Ivan Mládek, a protože Ivanovi je dvaaosmdesát a zažil už všechno, tak mu věřím. Prý čím víc byli vidět v televizi, tím míň lidí jim chodilo na kšefty, protože si mohli říct: Přijede Mládek, to von určitě bude vystupovat s tím samým, co dělá v televizi... Jakmile z televize zmizel, měl zase všude plno,” prozradil Izer, co ho k tomuto rozhodnutí vedlo.
Po televizi se mu prý nestýská, a jestli ano, tak pouze po skvělém týmu, co měl s kolegy. “Nestýká se mi po schvalovačkách, kde seděla dramaturgyně s otráveným obličejem nad scénářem a nechápavě se ptala: „A co je na tom vtipného?“ Člověku bez smyslu pro humor vtip nevysvětlíte. Nechybí mi ani neustálé otravné řešení koláčů sledovanosti,” zavzpomínal na své televizní časy bavič-automechanik.
Rumburský kulturní dům je velmi speciální
A nebyl by to Zdeněk Izer, aby neměl nějakou veselou příhodu v kapse. Z jeho dosavadního kočování po českých kulturních domech se zdá být jeden velmi speciální, a to ten v Rumburku. Proč?
"Kdykoliv tam hraju, něco se stane. Poprvé o přestávce upadl na záchodech starší pán – a bylo po něm. Při dalším vystoupení začala rodit paní – tu taky odvezli. Na další kšeft do Rumburku jsem si přivezl jako rekvizitu elektrický ohýnek, zapnu ho a na jeviště vběhne vyplašený hasič s minimaxem. A naposledy, když jsme tam hráli se Šárkou Vaňkovou, zapomněl jsem si z domova přivézt hlavové mikrofony. Už se těším, co se mi tam přihodí příště,” uzavírá vyprávění vždy usměvavý Zdeněk Izer.
Sledujte nás v Google Zprávách