Objížďky a křižovatky
Křtěný Vltavou, jak se říká Pražákům, své pětašedesáté narozeniny slavil v kruhu rodiny a hereckých přátel Zdeněk Podhůrský letos v březnu. Přestože byl jeho otec vynikající loutkař, svá středoškolská léta prožil na stavební průmyslovce. Zvítězilo ale přeci jen umělecké prostředí, ve kterém vyrůstal, a po maturitě se přihlásil na DAMU.
Po ukončení studií (1984) se stal členem avantgardního Pradivadla, po jeho rozpadu hostoval v divadle v Kolíně, pražském Stavovském divadle a divadle E. F. Buriana. Pár menších televizních rolí získal už během studií. Po studiích získal roli Černého prince v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Hlavní postavu Petra ztvárnil v romantickém snímku Když v ráji pršelo. V roce 1988 nadaboval slovenského herce Jána Kronera coby dřevorubce Ondru v oblíbené a často reprízované pohádce Nebojsa.
A je to právě jeho hlas, který možná známe víc, než jeho tvář. Od roku 1992 se věnuje dabingu, režii českého znění, a seznam filmových či seriálových postav, které namluvil, čítá desítky. Za své dabérské umění získal Cenu Františka Filipovského v kategorii Ceny diváků. Je i známý moderátor. Ale to jsme trošku přeskočili, takže zpět k odbočkám.
Po sametu na most
Po listopadovém sametu se změnilo kdeco, dotklo se to i umělecké branže, a nejen kvůli tomu také se mnozí umělci vrhli na podnikání. Zdeněk dle svých stránek „zběhl od veškerého divadelního a filmového dění“ a na Karlově mostě prodával naivní obrázky, začal se živit jako loutkář a řezbář, a díky talentu, který zdědil po tatínkovi, byl úspěšný.
„Na mostě“ vydržel dva roky, a pak si se svou bývalou ženou Markétou otevřeli malou galerii naivního umění, později druhou, třetí. Vrátil se také k divadlu a poprvé si zahrál v muzikálu v divadle Ta Fantastika. Hlavním oborem se mu ale stal již zmíněný dabing, úprava a režie českého znění, později i moderování.
Lásky a vášně
Kromě obdivu ke krásným ženám, kterým se netají, jsou jeho láskou koně, věnuje se také psaní poezie, textů, scénářů a hudbě (více viz galerie), je ale také vášnivý fotograf. Publikuje v odborných časopisech, svou první výstavu představil před dvaceti lety. Na té své poslední, při příležitosti oslavy 65. narozenin, se pochlubil akty krásných žen. Kromě známých s ním slavily jeho tři dospělé děti – David z prvního manželství s Hanou, Adam a půvabná dcera Marie z druhého. Pozval i modelky, které mu pózovaly pro focení.
Doprovod oslavenci dělala jeho současná přítelkyně, o třicet sedm let mladší Veronika. Seznámili se před deseti lety, když jí bylo devatenáct, v obchodním domě, kde byla na brigádě. Sbližování trvalo jen pár týdnů a začali spolu bydlet. Herec, který se stále udržuje v kondici, rozhodně na svůj věk nevypadá a cítí se na čtyřicet, přesto věkový rozdíl nevymažou.
Společná budoucnost (?)
Spolu bydlí ve dvoupatrovém domku z roku 1881, který herec koupil před třiceti bez zavedené vody a elektřiny a deset ho rekonstruoval. Tehdy se mu hodily znalosti ze stavebky. V domku si Zdeněk vybudoval velkou rustikální kuchyň, protože rád (a prý velmi dobře) vaří. Geny zdědil po mamince. Má tam také svou dílnu, kde se věnuje restaurování loutek svého otce, který je autorem mnoha známých postaviček Večerníčků.
Zdeněk se svou partnerkou Veronikou na oslavě svých 65. narozenin
Do pánského chaosu vnesla trochu ženskosti právě Veronika a přičinila se o nějaké úpravy, je si ale vědoma, že s ní Zdeněk založení rodiny neplánuje a manželství jí neslibuje. Sám je už dědečkem vnuka Tadeáše a další děti nechce. Jak Zdeněk říká, pokud by ona toužila po vdavkách a rodině, nebude jí v tom bránit, ale musí si najít jiného partnera. Není to prý o shovívavosti, ale o „pohodlí“. Vztahu s mnohem mladší partnerkou si užívá, uvědomuje si ale, že to nemusí trvat věčně. Ale ani kvůli tomu se do ženění a dalšího otcovství nežene a ona na něho netlačí.
Zdroje: damskydenik.cz, www.super.cz, www.idnes.cz, www.extra.cz
Sledujte nás v Google Zprávách